Výzkumníci už čtvrtým rokem zjišťovali, jaká opatření by měl stát zavést, aby podpořil rodiny s dětmi. Vzkaz přichází právě včas: ministr práce a sociálních věcí totiž právě piluje návrhy zákonů v balíčku prorodinných opatření. V březnu o nich má hlasovat vláda.
A ukazuje se, že během čtyř let mírně klesl počet lidí, kteří od státu žádají finanční podporu - ať už v podobě novomanželských půjček či snížení daní pro rodiny s dětmi.
Zato rychle roste počet lidí, kteří volají po rozšíření služeb, které by umožnily rodičům chodit do práce i starat se o rodinu. "Víc to trápí ženy - pro ně je větší počet školek a jeslí či školní družina u každé základní školy jasnou prioritou," říká autorka výzkumu Paulína Tabery.
Volání po školkách přinesl babyboom
Ještě před čtyřmi lety to tak nebylo. Počet míst ve školkách byl tehdy důležitý jen pro polovinu lidí. O čtyři roky později už se projevil babyboom. "Chtěli jsme se stěhovat do Prahy kvůli manželově i mé práci. Jenže jsme zjistili, že tam nemáme šanci umístit syna do školky, tak jsme zůstali na vesnici," vypráví třiatřicetiletá matka tříletého syna Dana Křivánková.
Po mateřské se chtěla vrátit do práce, ale kvůli školce to nešlo. "Pro manžela to znamená, že denně dojíždí dvě hodiny do Prahy a dvě zpátky. Jsme z toho nešťastní," popisuje žena, jak může chybějící místo v předškolním zařízení zahýbat životem rodiny. "A rozpočtem. Z jednoho platu se tři lidé a hypotéka živí špatně," dodává.
Jak moc se priority lidí prolínají s tím, co má ve svém balíčku ministr Nečas? Pokud se mu podaří, co má v plánu, pak se snad poprvé od počátku 90. let počet míst v předškolních zařízeních zvýší.
"Kromě mateřských škol u nás víceméně neexistuje nabídka jiných služeb péče o děti, čímž se lišíme od zemí západní Evropy," říká jeho mluvčí Jiří Sezemský.
Pomoci mají miniškolky
V návrhu ministra jsou proto miniškolky, které mohou vznikat za méně přísných pravidel než nynější byrokracií svázané běžné školky. A zavést chce také daňové úlevy pro firmy, které zřídí vlastní školky.
Podle Sezemského si ministerstvo statistiky uvědomuje: "Mezi lety 1998 a 2006 klesl počet školek o 23 procent. Daří se umístit stále méně dětí. V roce 2001 bylo 2 289 neuspokojených žádostí o místo, o pět let později jich bylo již čtyřnásobně víc," dodává mluvčí.
"V Německu to neřeší stát, ale zemské vlády a matky mají víc možností, kam dítě dát," říká Darina Doubravová z Berlína. "Každá firma má svou rodinnou politiku, a pokud nemá vlastní školku, tak aspoň pomáhá rodičům najít chůvu. A náklady na školku či chůvu si mohu odečíst z daní," říká.
V Česku se však krajské úřady o předškolní zařízení nezajímají. Z oslovených osmi krajů jen Jihočeský a Středočeský poskytují dotace obcím na rozšíření školek.
Problém je s částečnými úvazky. Nečas sice plánuje slevu na dani až 1 500 korun pro ty, co na kratší úvazek zaměstnají rodiče s dítětem do deseti let. Jenže podobné úvahy už tu byly a zatím se je nepodařilo prosadit. Česko má jen 3,5 procenta lidí s částečným úvazkem, zatímco třeba v Nizozemsku jich je 34 procent.
CO SI PŘEJÍ RODINYPorovnání let 2004 a 2008 Zvýšení počtu mateřských škol: Zvýšení počtu jeslí: Družina u každé základní školy: Pružná pracovní doba a zkrácené úvazky pro rodiče dětí: Snížení daní pro rodiny s dětmi: Novomanželské půjčky: Zvýšení přídavků na děti: Poznámka: Respondenti mohli volit z více odpovědí |
