Slavnostního aktu na ministerstvu obrany, které nyní Nečas dočasně řídí, se však například Hutka neúčastnil, osvědčení převzal jeho syn. Písničkář Hutka od druhé poloviny 60. let veřejně vystupoval proti totalitní moci, a to hlavně organizováním nezávislých kulturních akcí a koncertní a publicistickou činností. Oceněni byli nicméně také lidé, kteří se s totalitním režimem utkali ve 40. a 50. letech.
Ocenění z rukou premiéra Petra Nečase na ministerstvu obrany převzal i Josef Čech.
Mezi oceněnými je i Dana Němcová, signatářka Charty 77 a lidskoprávní aktivistka.
"Památka na jejich neokázalé hrdinství je trvale důležitá pro celou naši společnost, jakožto očkování proti falešné nostalgii po "starých dobrých časech", po rovnostářství a zglajchšaltování," poznamenal Nečas v krátkém projevu. "Splácíme dnes společenský dluh, který je dávno po lhůtě splatnosti. Odpusťte, že to trvalo tak dlouho," dodal.
Přítomen byl například Josef Čech, který v letech 1950 až 1951 jako civilní zaměstnanec doručoval korespondenci politickým vězňům v jáchymovských uranových dolech a pomohl k útěku Jiřímu Křivánkovi, odsouzenému za spolupráci s americkou tajnou službou. Čech tehdy dostal patnáctiletý trest.
Protikomunistický odboj
|
Ocenění si osobně převzal též Otto Šebor, který v 50. letech mimo jiné materiálně podporoval uprchlé politické vězně a zajišťoval jejich vzájemné spojení. Za to byl následně odsouzen pro velezradu k osmi letům za mřížemi.
Z velezrady a vyzvědačství byl obviněn a odsouzen ke třináctiletému vězení i František Korbel, který pomáhal zprostředkovat útěk za hranice Československa Vladimíra Lutovského.
Jan Strnad a Václav Kytl zase působili v odbojové organizaci "JOPO", která se roku 1948 podílela na rozšiřování protikomunisticky zaměřených letáků. Strnad byl za tuto činnost odsouzen na sedm měsíců odnětí svobody, Kytl pak na rovných šest let.
Za mnohé z těch, kteří byli dnes mezi členy třetího odboje zařazeni, převzali příslušné dokumenty a pamětní odznak jejich pozůstalí příbuzní.
Premiér Nečas zdůraznil, že odmítá za každou cenu snižovat význam protikomunistického odboje poukazováním na jeho "vady na kráse".
"Jako sůl potřebuje naše společnost pěstovat příklady bezvýhradného odporu a boje proti každé totalitě, jež mají prokazatelně nesobeckou povahu," míní předseda vlády. Lidé, kteří se komunismu postavili, riskovali podle něj s vědomím, že na konci tunelu není vidět světlo naděje.
