Co se to děje s ODS? Navenek to vypadá jako pěkná bouře.
V ODS je nervozita, která má tři zdroje. Prvním je tradiční předkongresová nervozita. Druhý plyne z toho, že všichni počítali s volbami, jejichž zrušení vneslo do strany nejistotu. A důvodem třetího zdroje je fakt, že uplynulé měsíce nepatří diplomaticky řečeno k těm povedeným.
Byl jsem zaplacenČerná duše ODS popisuje obchod s hlasy |
Co se nepovedlo?
V důsledku takzvané toskánské aféry jsme ztratili možnost táhnout bílými figurkami a od té doby jsme už jen reagovali a bránili se. Uvolnili jsme mediální tlak, pod kterým byl Jiří Paroubek a ČSSD, a v podstatě jsme ho vyvinuli sami na sebe.
Vytkl jste Mirku Topolánkovi dovolenou v italském Toskánsku?
Ano, svůj názor jsem mu sdělil, ale už nevidím důvod to znovu otevírat. Teď je třeba se dívat do budoucnosti, a hlavně neopakovat stejné chyby.
A je toho Topolánek schopen?
Do června letošního roku se ukázal Mirek Topolánek v tom nejlepším světle. Pokud naváže na toho odéesáckého Topolánka, bude to pozitivní. Pokud to bude – teď to řeknu ostřeji – dalíkovský Topolánek, tak to bude samozřejmě špatně.
Nebojíte se, že vám voliči přeběhnou k TOP 09?
Tyto obavy nemáme. TOP 09 říkám lochneska, která se vždy vynoří nad hladinu a zase zanoří. Ve své době jsme přežili ODA, pak Unii svobody a Evropské demokraty. Určitě přežijeme i TOP 09. Musela by ukázat více než jen devítistránkový volební prográmek a usínajícího pana knížete Schwarzenberga. To stačí na několikatýdenní kampaň, ale na dlouhodobou politickou práci je třeba vyvinout větší úsilí.
Skoro všichni u vás teď Topolánka kritizují. Je možné, že si prosadí volební kongres a odvolají ho?
To by bylo nerozumné, neracionální a nelegitimní. Mělo by to charakter vnitrostranického puče. Musíme dodržovat vlastní pravidla: předseda a celé vedení loni dostali dvouletý mandát. Má-li být zpochybněn, tak leda špatným výsledkem voleb. Od té doby byly jediné – evropské – a ty jsme vyhráli.
Přece jen, nevyčerpal se Mirek Topolánek po sedmi letech?
To jednoznačně ukážou následující týdny a měsíce. Rádoby filozofické plácání, jestli se někdo vyčerpal, jsou řeči na hranici keců. Ne že by v tomto případě nebylo dost skutečných argumentů, ale vždy, když se chce v politice někdo zpochybnit, říká se: odklonil se od programu anebo jsou třeba nové tváře. To jsou tradiční, stereotypní a hloupé politické tanečky. Chtělo by to vymyslet něco originálnějšího.
Třeba Václav Klaus vám vyčítá ideovou vyprázdněnost.
Politika se ve vyspělých zemích potýká posledních dvacet let s oslabením ideologičnosti. Velké strany se dostaly do hlavního proudu. Na jedné straně už nikdo nevolá po znárodňování, na straně druhé všichni chápou existenci záchytné sociální sítě. Řeknu něco velmi tvrdě: musíme rozlišovat Klausovu rétoriku a jeho praktickou politiku. Jeho rétorika vždy byla o tři koňské délky více vpravo než reálná politika. Máme možná méně pravicovou rétoriku než Václav Klaus, ale když se podíváte na klíčové ukazatele, tak Topolánkova vláda stála mimo vší pochybnost výrazně vpravo od Klausových vlád.
Co myslíte konkrétně?
V první polovině 90. let měla například daň z fyzických osob pět daňových pásem. Tehdejší benevolentní odchody do předčasného důchodu vymazaly jakékoliv důchodové reformy. Tehdy vznikly základy sociálního státu, wellfarestate, kdy třeba přídavky na děti bralo 90 procent rodin, zatímco my jsme to snížili na 45 procent, tedy na polovinu.
