"Letos je to se sněhem hrozné, vždyť v Tanvaldě na Šumburku ho leží snad dva metry. Bez terénního auta bychom byli vyřízení," dělí se o poznatky z praxe majitel tanvaldské pohřební služby Josef Matura.
Nejhorší je podle něj situace například ve Zlaté Olešnici nebo v Příchovicích, prostě v místech, kam vedou jen nevýznamné silničky.
V horách, kde se lidé z pohřební služby brodí až po pás ve sněhu, jsou tak často jediným dopravním prostředkem saně.
"Pod Muchovským hřebenem zemřel na infarkt lesník, jeho kolegové ho tam našli ležet mrtvého na hromadě roští. Táhli jsme ho dolů čtyři kilometry v chumelenici, kterou střídal déšť. Byli jsme nakonec rádi, že jsme to sami přežili," vypráví Matura.
Pracovníkům pohřební služby ale přidělávají starosti i sami majitelé horských chat a chalup.
"Cestu k baráku si nevyhází lopatou, ale jenom prošlapou stopu po stopě. Před několika dny jsme takhle nesli rakev s nebožtíkem dvě stě padesát metrů k autu a tam jsme všichni padli vysílením. Je to hrozná dřina," vypráví Matura.
Proto si raději po zkušenostech s tuhými jizerskohorskými zimami pořídil do pohřebního vozu i přenosnou sněžnou frézu.
