Tentokrát však nemá pravdu zdravý rozum, nýbrž paní ministryně Stehlíková. A to i přes vážné protiargumenty.
Každý si dokáže představit čtrnáctiletou pubertální dívku. Nepohodla se s otcem o výši kapesného nebo jí tento "domácí tyran" dokonce vyhodil lahev likéru do koše. Co udělá jemná dívka? Nejprve se o otci vyjádří na počítačovém klepání zvaném ICQ výrazy, za něž by se styděl i český premiér.
Potom vykouří na uklidněnou cigaretu a vydá se otce udat za to, že jí prý nařezal. Bezúhonný vyšší úředník či manažer bude mít nehynoucí ostudu a opletačky s policií. A to i tehdy, když se nakonec ukáže, že pravda je na jeho straně.
Jenže každý zákon může být a bohužel i často bývá zneužit. Ještě před sto lety by byl považován za zpozdilého někdo, kdo by chtěl učitelům zabránit, aby mlátili děti pravítkem přes prsty a zavírali je do karceru. Argumentace by byla podobná jako dnes. Spratkům to neuškodí, naopak prospěje. Výprask je nejlepší výchovný prostředek.
Ve starém Římě měl otec rodiny plné právo zabít děcko, které se mu znelíbilo. Podobně staří Řekové a Izraelité povolovali, aby bylo děcko z náboženských důvodů otcem podříznuto. Pro spravedlnost dodejme, že už tehdy lidé viděli, že v tom něco nehraje. Římští otcové svého práva téměř nevyužívali. A jak Izák, tak Ifigenie byli zachráněni zázračně samým božstvem, kterému taková oběť nevoněla.
Ještě v předminulém století bylo normální, když děti dřely jako koně v umouněných fabrikách. Ženy a chudší lidé neměli volební právo. Doba se, až na náhlá kolektivní pominutí smyslů ve velkých válkách, zjemňuje. Dnes se učitel na dítě neodváží sáhnout. Chudák děcko nemůže pracovat, ani kdyby chtělo. Mláceno však může být vlastními rodiči napořád jako žito. Když seřežete na ulici svého neposedného čokla, už se k němu bude přivazovat pět šest zelených. Když namlátíte děcku, budou to považovat za výchovný pohlavek.
Ano, psychologové často tvrdí, že v něčem je dítě psu podobno. Rychlý a přitom mírný tělesný trest je nejlepší způsob výchovy. Její objekt si zapamatuje, co se nesmí. A patrně většina dětí (zejména chlapců) by hlasovala pro rychlý lehký nářez než například pro zákazy fotbalu, počítače či sladkostí.
Jenže výprask skutečně patří do temných dob. Dospělý si jím jednak to, čemu se říká výchova, neuvěřitelně zjednodušuje, jednak symbolicky dává najevo, že je silnější stranou smlouvy. Může si dovolit všechno, dítě nic. De facto je vyjádřením toho, že dítě není plnohodnotnou lidskou bytostí (ta bita být nesmí), ale otrokem.
Úplný zákaz bití kromě těchto "filozofických" důvodů, nad nimiž můžeme mávnout rukou, může mít i velmi pozitivní dopad. Proč u nás platí nesmyslné pravidlo o nulové hladině alkoholu za volantem? Čeští řidiči jsou prý daleko méně disciplinovaní než například Němci nebo Rakušané. Kdyby se jim povolilo jedno pivo, hned by si dali pět. Nejsem si tím jist, ale mám pocit, že kdyby bylo bití zakázáno úplně, většina tyranských rodičů by si rozmyslela své násilnické choutky (samozřejmě krom zhovadilých sadistů typu Kuřimských). Ostatně zákaz bití druhých lidí ještě nikdy nikomu neuškodil. Pokud je dítě člověk, platí to i pro ně.
