Jiří Paroubek nabídl ve čtvrtek podporu Miloši Zemanovi.
Pokud to myslí upřímně, bude hledat nejvýhodnější způsob, jak to udělat. A ODS už ví, že nepřímé volby jsou pro ni pravděpodobně mnohem nadějnější než lidové hlasování.
Na začátku roku 2003, kdy volil parlament nástupce Václava Havla, to vypadalo jinak. Opakované volby provázené politickými atentáty sociálních demokratů na Miloše Zemana a nechutným vychloubáním komunistů otrávily veřejnost i politiky.
Osmdesát procent voličů požaduje přímou volbu. Ve vzrušeném volebním kolotoči se k nim přidali i politici.
V čele tažení za právo lidí vybrat si hlavu státu tehdy stála ODS. Mirek Topolánek realisticky tvrdil, že to je jediná šance na to, aby se Václav Klaus mohl stát prezidentem.
Matematicky to tak vycházelo. Nikoho dopředu nenapadlo, že sociální demokraté se raději vzdají prezidentského křesla, než aby do něj nechali usednout svého nejzasloužilejšího a nejschopnějšího člena. Tehdy také začal úpadek sociální demokracie.
Ve stejný den však začala ochabovat i vášeň ODS pro přímé volby. V době příštích voleb budou asi občanští demokraté u moci a nebude pro ně obtížné zajistit znovuzvolení Václava Klause v parlamentu.
Teď bude Paroubek navíc hledat cestu pro Zemana.
Předmětem politického boje nejsou tedy zásady, ale okamžité výhody pro tu či onu stranu. Co bylo výhodné včera, jako přímá volba prezidenta, není výhodné dnes. Političtí předáci otáčejí zásadně po větru. Volič se nemůže od politiků spolehnout na žádné slovo.
