Málokdo mluvil s tolika vrahy jako já v roli soudního znalce, ale s podobnou reakcí jsem se nikdy nesetkal. Často přemýšlím o rodinách po zavražděných, kolik lidských životů zničí jedna vražda.
Vztah k zabíjení je iracionální
Téma absolutního, definitivního trestu, trestu smrti, je v dějinách i v současných debatách atraktivní.
Vzrušené debaty vypuknou s novou intenzitou vždy po spáchání dalšího brutálního zločinu, zejména vraždy ženy či dítěte. Náš vztah k zabíjení je zvláštní, iracionální. Ve válkách minulého století zahynulo 70 milionů lidí, zabíjející voják je hrdina. Po krvavé válce se v momentu vyhlášení míru stává usmrcení člověka nejodpornějším zločinem a dle zásady smrt za smrt bývalo trestáno smrtí.
Všichni obhájci trestu smrti se vášnivě dovolávají tradice a Ameriky. V polovině států USA byl trest smrti zrušen, v druhé polovině existuje, ale jen někde se popravuje, nejvíce poprav je v Texasu, nejčastěji popravovaní jsou černí muži. Na zločinnost to nemá vliv, počet vražd je v průměru dvojnásobný než v Evropě.
Přesto některé státy, které trest smrti zrušily, jej znovu zavádějí – kvůli údajně odstrašujícímu významu, možnosti recidivy nenapravitelných zločinců, vysokým nákladům na doživotní věznění, pro nehumánnost doživotního věznění.
V Americe je však i silné hnutí liberálů a církví za úplný zákaz trestu smrti a Evropa je dávána za vzor.
Paradox demokracie
Paradoxem evropské současnosti je fakt, že ve všech zemích byl trest smrti zrušen (u nás před 15 lety) a ve všech zemích by si dle průzkumů většina obyvatel trest smrti přála.
U nás je pro trest smrti dlouhodobě 66 procent obyvatel, v ostatních zemích 60–70 procent. Zrušení trestu smrti je tak rozhodnutím vládnoucí autority. Je to výjimečný, kontroverzní moment moderního vládnutí, paradox demokracie – popření přání většiny z vyšších, morálních důvodů. Proto se o trestu smrti nehlasuje, referendem by byl jistě znovu zaveden.
Na našem území trest smrti poprvé zrušil císař Josef II. v roce 1787, pak byl obnoven jen za velezradu. Za dlouhé vlády císaře Františka Josefa I. sice soudy za vraždy tresty smrti vynášely, císař však téměř žádný rozsudek nepotvrdil. Ani vrah následníka trůnu nebyl popraven.
T. G. Masaryk roku 1895 napsal: Nezabiješ – i duše zločinců jsou nesmrtelné.
Popravy jsou nejďábelštější druhy zabití, poněvadž je schvalují lidé vládnoucí s úplným klidem a rozmyslem, s dostatečnou lhůtou pro udělení milosti, pod ochranou bodáků.
Jsou to nejsurovější zbytky středověké inkvizice. Statistiky snažící se dokazovat blahodárné účinky trestu smrti na zmenšení zločinnosti, jsou neúplné, nepravdivé a nevědecké.
Zákony první republiky však trest smrti obsahovaly, za dvacet let bylo patnáct poprav. Masaryk se pak svěřoval, jak prožil mnoho bezesných nocí a několik rozsudků podepsal.
Debatovat se bude vždy
Oba totalitní režimy minulého století, nacismus i komunismus, zabudovaly popravování odpůrců do základů svého vládnutí a používaly trest smrti jako prostředek svého pojetí "výchovy" obyvatelstva k poslušnosti.
V roce 1978 podepsalo 350 lidí petici Federálnímu shromáždění ČSSR žádající zrušení trestu smrti. Mezi podepsanými byli například Václav Havel, Jaroslav Hutka, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Marta Kubišová, Karel Kyncl, Jan Ruml, Jaroslav Seifert, Karol Sidon, Petruška Šustrová, Milan Uhde a Petr Uhl.
Ve 20. století se stal odpor proti trestu smrti v Evropě součástí boje za lidská práva, za svobodu a demokracii.
Rada Evropy, OSN a jiné mezinárodní organizace doporučují zrušení trestu smrti, aby se předešlo nezvratným justičním omylům, viníkovi byla poskytnuta možnost nápravy či pokání, aby soudci byli zbaveni odpovědnosti přesahující lidské možnosti.
Debaty o znovuzavedení trestu smrti u nás jsou a budou při nárůstu násilné trestné činnosti pochopitelné.
Před každými volbami se budeme setkávat s pokusy znovu zavést trest smrti, neboť je to populisticky stejně atraktivní jako sliby snižování daní.
Při vědomí nesmírné složitosti tohoto problému, při vědomí nedotknutelnosti lidského života zůstávám odpůrcem trestu smrti, starozákonní Bůh nám zabíjet zakázal a řekl – ne tvá, má je pomsta.
