Izraelský premiér Ariel Šaron tomu přitom nahrává, když zjevně zvolil zcela špatnou taktiku. Nekonečné utahování kohoutů palestinské samosprávě nemá žádný efekt - absolutně nepřináší Izraelcům větší bezpečnost, jak ve svých předvolebních projevech sliboval.
Izraelská města mají akutní strach z pumových útoků, židovští osadníci se pak musí obávat při každém výjezdu ze svých osad na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, že se stanou obětí léčky palestinských útočníků. Šaron si počíná jak slon v porcelánu, když posílá tanky, bitevní vrtulníky a stíhačky tam, kde žádná vojska nejsou.
Proti Izraeli na palestinských územích nestojí armáda, ale stárnoucí, neschopný vůdce, sílící buňky teroristů a hlavně neustále rostoucí počet neuvěřitelně rozčilených a frustrovaných civilistů. Místo aby Šaron tichými chirurgickými řezy likvidoval teroristy, provádí nad palestinskými územími cirkus, který povede zase jen k teroristickým útokům. Je to dokonalý recept na jejich rozmnožování.
Vzhledem k tomu, kolik mírového úsilí bylo v uplynulých deseti letech na mír v oblasti vynaloženo, to už začíná být pro Šarona s Arafatem přinejmenším ostuda.
Možná je na čase přiznat, že vlastní síly na to už nestačí.
