Nechápou, že "nějaké sportovkyni" je věnována tak velká a podle nich nezasloužená pozornost. Vždyť přece máme daleko důležitější věci, které jsou opomíjeny. Ano, máme důležitější věci, ale v případě Neumannové nemají pravdu.
Současná česká společnost totiž zoufale postrádá více osobností, které se mohou stát zejména pro nastupující generace určitými vzory.
Můžeme se intelektuálně mrskat sebevíc, ale slavná česká běžkyně se takovým vzorem stala. Vzorem člověka, který dokráčel k úspěchu pouze tím, že svoji práci vykonával na té nejvyšší možné světové úrovni. Vzorem, který se dokázal k olympijským medailím dopracovat – a to dnes skutečně stojí za mimořádné ocenění – bez pomoci zakázaného dopingu. Vzorem ve vztahu ke svým rodičům či dceři, v němž Neumannová ukázala, že důležitým, i když v Evropě stále více opomíjeným prvkem společnosti zůstává rodina.
Navíc kritici "zbožňování" Kateřiny Neumannové nemají pravdu v tom, že by šlo o jakýkoli důkaz právě probíhající "bulvarizace" naší společnosti. Vždyť sportovní vzory často velmi kladně působí na chování dalších lidí.
Bylo tomu tak v minulosti, je tomu tak i dnes. Stačí si vzpomenout na fotbalisty Františka Pláničku, Josefa Bicana či Josefa Masopusta. Na nepřekonatelnou běžeckou "lokomotivu" Emila Zátopka či dokonalou gymnastku Věru Čáslavskou.
Zeptejte se v takovém Japonsku nebo Mexiku, na co si vzpomenou při vyslovení slova český. Někdy na nějakého hudebního skladatele (a skvělých jich máme v historii několik), ale častěji právě na Věru Čáslavskou.
Ze současných "hvězd" je to pak například trojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem Jan Železný, který zůstává pro svět nadále významnou osobností, a jenom doufejme, že se na něj nezapomene ani u nás, protože letos ukončí svoji báječnou kariéru.
Možná je to skutečně na první pohled nezasloužené, že někteří skvělí čeští pedagogové, vědci, lékaři a umělci zůstávají ve stínu sportovců. Je to tak proto, že rádoby ikonou se někdy (abychom byli spravedliví, tak je to především zásluhou médií) skutečně stávají i sportovci, kteří pro ostatní žádné poselství nenesli.
Domnívám se však, že případ Kateřiny Neumannové je skutečně jiný. Je radost pozorovat to obrovské množství žen, které se radují a inspirují tím, že příslušnice slabšího pohlaví je tak uznávaná a tak úspěšná.
Muži zjevně podceňují tuto možnost dopadu úspěchů české sportovkyně, protože stále nedostatečně vnímají fakt, že ženy jsou nadále v některých věcech skrytě či otevřeně diskriminovány.
Bylo by dobré, kdyby se Neumannová dokonce stala vzorem pro českou politickou scénu. Kde, alespoň se nám to před volbami snaží kdejaký politik dokázat, není místo pro ty nejlepší s nejlepšími výkony, pro racionální uvažování a pro normální práci, která by zlepšila mnoho problematických věcí v naší společnosti. Místo toho ovládá zatuchlý politický rybníček hokynaření, hulvátství a korupce.
V případě Kateřiny Neumannové stojí za zaznamenání i jeden mimořádně neobvyklý jev souvisící s médii. Přestože mnoho novinářů dávno ví, kdo je otcem její dcery, v médiích, dokonce i v těch nejbulvárnějších, se o tom taktně mlčí. Ona sama o takto výsostně osobní věci hovořit nechce a jeden zázrak je na světě – média to respektují.
Samozřejmě je otázkou, jak dlouho tento stav vydrží. Třeba jen do zítra. Proto místo brblání na adresu "zbožštění" Kateřiny Neumannové by stálo za to přemýšlet, jakým způsobem a jakými prostředky se tato zlatá česká olympionička dostala až na vrchol.
Pak by možná všichni lépe pochopili, že ta cesta je složitá a těžká. Je to však cesta vedoucí k úspěchu. To je tajemství Kateřiny N.
