Podobné diskuse se objevují pokaždé, když se objeví tak alarmující událost, jakou byla Velíškova vražda.
Přesto právě smrt mladého střihače ukázala, že žádné "omezování počtu zbraní mezi lidmi" násilné trestné činnosti nezabrání, že nárůst násilí není výsledkem nárůstu množství zbraní mezi občany a že žádná regulace nemá šanci recidivě podobných případů zabránit. Spíše by omezování dostupnosti legálně držených zbraní pro vlastní obranu ještě zvýhodnilo grázly.
Úřady, kterým zbraně mezi lidmi příliš nevoní bez ohledu na režim, opakovaně uvádějí počty trestných činů spáchaných legálně drženými střelnými zbraněmi, ale neuvádějí kontext a podrobnosti těchto případů.
Ano, samozřejmě – i legálně drženou zbraní je občas někdo zavražděn, ve většině případů však jde o násilí emoční, nepromyšlené a nepřipravované, tedy o tzv. "domácí zabijačku" či "vyřizování pohledávek mezi manžely", kdy prostě přetečou emoce. Lze předpokládat, že většina takových násilných trestných činů by – v případě, že by onen z manželů, co střílel, střelnou zbraň neměl – byla spáchána nožem, paličkou na maso či jinými oblíbenými nástroji domácího násilí. U násilí plánovaného, které páchají profesionální zločinci, užití legálně držené střelné zbraně téměř nezaznamenáváme. I na Karlově náměstí šlo o zbraň, kterou měl vrah načerno.
Případ zavražděného střihače ukazuje opačným směrem, než vedou úvahy "omezovačů". Pan Velíšek se vydal ženě na pomoc s holýma rukama.
A nepřežil... Nejde o to, proměnit Prahu v Divoký západ. Ovšem nutno připustit, že být v tu chvíli v parku legálně ozbrojený člověk, který by šel napadené ženě na pomoc spolu s oběma neozbrojenými muži, mohl být mrtvý útočník, a ne nevinný člověk, což by nikomu nevadilo.
Navíc by v daném okamžiku byla nutná obrana plně legální.
Smrt nevinného ukázala, že problém není ve "velkém počtu legálních zbraní v populaci", ale spíše ve "velkém počtu ilegálních zbraní a v malém počtu legálních zbraní u občanů".
Vrah z Karlova náměstí držel zbraň, kterou útočil, ilegálně – a tomu žádné zákony nezabrání. Pan Velíšek legální zbraň k sebeobraně neměl, a proti ozbrojenému útočníkovi proto neměl žádnou šanci. Alespoň teoreticky (dle zákona) však měl možnost zbraň k sebeobraně legálně držet a onu kolizi přežít. Snížení dostupnosti zbrojního průkazu, o kterém se začíná nyní hovořit, by příštím napadeným definitivně vzalo i tu malou šanci na sebeobranu, která jim proti vždy nelegálně ozbrojeným zločincům zbývá.
Počet zbraní mezi lidmi a počet jimi páchaných trestných činů souvisí jen volně. V Texasu je držení zbraně téměř povinností muže, brokovnice patří ke standardnímu vybavení automobilu a tomu odpovídá i vysoká míra násilí ve společnosti. Ve Švýcarsku, kde je dokonce vojenských zbraní v domácnostech ještě víc, je míra násilí ve společnosti o řády nižší než v Texasu... Stejně tak u nás za první republiky mohl dospělý koupit pistoli či revolver bez jakéhokoliv povolení, dokonce poštou na dobírku, a míra násilí byla proti dnešku velmi nízká. Ony totiž nezabíjejí zbraně, ale lidé, kteří je mají v rukou.
