Platí jiná – čím vyšší post, tím se platová propast mezi kalhotami a sukní prohlubuje.
Náš evropský takřkarekord je přitom těžko pochopitelný. Žijeme v zemi tolerantní, rovnostářské, s pokrokářskými tradicemi. Tak proč?
Jsou tu obecná vysvětlení: ženy pracují méně, na méně kvalifikovaných místech, brzdí je mateřství, ve vyšších funkcích bývají bílou vránou a jsou "měkké" ve vyjednáváních o platech. Při konkurzu si žena řekne o míň, aby vyrovnala pohlavní náskok muže.
Profesní doménou žen jsou dále obory, které žijí z veřejných – tudíž skrovných – peněz, jako je školství, zdravotnictví, služby.
A pak, stále ještě fungují předsudky (někdo by řekl archetypy chování): rodinu živí muž-lovec. Jeho je třeba líp ohodnotit! (Psychologové potvrdí, že málokterý zdejší muž nemá problém, pokud partnerka bere víc).
Běžný příběh z reálsocialismu: "Holka, ty přidat nepotřebuješ, tvůj muž pracuje v zahraničním obchodě." Tenhle model dosud nepadl. Předsudky (chcete-li arechetypy) mívají pevnější kořeny než režimy.
Aby se platová mezera zúžila, musí se ženy podnikům "vyplatit" (i managementy časem více uznají, že ženy s dětmi jsou loajální, výkonné a nekverulující síly) a ve veřejných službách musí být víc peněz. Předsudky postupně vyblednou, sebedůvěra žen posílí.
Ale proč jsou jinde platové rozdíly méně příkré? Jen proto, že jsou v chápání pozitiv rovnosti vyspělejší? Nejen. V takzvaných ženských oborech, jako je školství, zdravotnictví či služby, je tam víc peněz. I soukromých!
Jestliže pokročíme v reformách těchto oblastí, odstřihneme-li se od socialisticky "bezplatné bídy", je šance, že i zaměstnanci/kyně si polepší.
A konečně, naději na srovnání příjmů nabízí i zjištění vědců: vysocí a krásní lidé prý berou víc. Vzhledem k tomu, že ženy jsou krásnější a muži zase vyšší, jednou si budeme fifty fifty. Za stejnou práci konečně stejný plat.
