Nejkřiklavější hosté: Kuba, Severní Korea. Nejdůležitější usnesení: v době narůstajícího kapitalismu rehabilitovat socialismus.
Rehabilitovat je oblíbený komunistický sport - ne však rehabilitovat socialismus, nýbrž jeho oběti. V Česku jich bylo víc než dost.
Předmětem kritiky toho světového shromáždění komunistů není ani Kuba, ani Severní Korea, nýbrž kapitalismus. Pro Paroubka, když nastane vhodná situace, je spojení s těmi rudými kritiky lákavé.
Jsou v parlamentu, mají hlasy, představují politické partnery. I Grebeníček to říká: jsme demokratická komunistická strana. Severním Korejcům to neříká. Světové komunistické hnutí se v Praze nesešlo proto, aby chválilo demokracii. To by Korejci nepřijeli. Grebeníček mluví jinak s Paroubkem a jinak se Severokorejci.
Pro Paroubka by byl Korejec nepřijatelný, kdežto soft-Korejec Grebeníček, mluvící napravo tak, nalevo opačně, přijatelný je.
Paroubek by komunisty chválit neměl - vždyť právě proto je premiérem, aby socialisti mohli oživit vládu bez podpory komunistů. Být s komunisty je riskantní - přesněji: dělit se s nimi o moc. Zvláště teď, po sezoně. Komunisti vždy posílali vše, co se jim nelíbilo, do propadliště dějin. Teď tam jdou sami, Paroubek by měl vědět, že spolky s nimi mu neprospějí.
Česko je divná země. Dvacet procent obyvatel podporuje přátele Severokoreje a chce, aby se vrátil polepšený socialismus. Je to zhruba tolik obyvatel, kolik podporovalo komunisty před druhou světovou válkou.
Padesát let zkušeností se socialismem na podpoře komunistů nic nezměnilo. S jediným rozdílem, tehdy komunisti na scénu dějin přicházeli, dnes odcházejí. V Česku je dnes očekává týž aplaus jako tenkrát. V Česku se dějiny dějí zbytečně.
