Co mají lidé z tohoto seznamu společného? Všichni byli ve volebním období ČSSD v různé míře odsouzeni nebo žalováni, obviněni či vyšetřováni.
Za korupci, za temné či podvodné obchody, za přesouvání neznámých milionů, pozemků či kakaa, za úplatky, za biolihové intriky. Za činy, jejichž pronásledování a hubení má ČSSD už léta na vývěsním štítě.
Jejich seznam není kompletní ani definitivní. Premiér na některé použil označení "šibalové". Držme se ho.
Šibal se zajisté čas od času objeví v každé politické straně. Strana má šibala vyvrhnout, policie vyšetřit, soud zavřít. Problém vznikne, když je šibalů příliš mnoho, když je strana chrání, policie nevyšetřuje a soudy neposílají do vězení.
Policii pochvalme. Probudila se z letargie a bez ohledu na blížící se volby se drží hesla: padni komu padni, tolik oblíbeného právě v ČSSD. Loví v řadách sociálních demokratů jako kuna v kurníku.
Podezření, že je vnímavá k tužbám vládnoucích politiků, zesláblo. Dopředu jde pocit, že policie začala dobře fungovat. Paroubek policejnímu tlaku čelí ostře. Obviněné i podezřelé či odsouzené vyhazuje ze strany i z úřadů a funkcí.
Co je to však platné, šibalů je moc. Jednoho vyhodíš, dva se vynoří. Premiér dře dvacet hodin denně, šibalové jeho dílo kazí.
Má ČSSD tak špatnou kádrovou politiku, prohnila dlouhým pobytem u moci, či se jí šibalové jen náhodou právě teď nahromadili? Nepotřebuje si od moci odpočinout a probrat s mikroskopem své podezřelé kádrové řady?
V neděli vyjíždí Zemák číslo dvě. Šibalové by v něm mohli zasednout a pro názornost objet republiku. Byla by to pěkná kampaň. Premiér by se chlubil: Zase jsme první. To naše strana lapila nejvíc šibalů, padni komu padni.
Možná by se do Zemáku nevešli. Nevadí, je tu naštěstí double-decker.
