Protizákonné chování reportérů, umocněné cynickou otrlostí, vzbudilo vlnu nevídaného rozhořčení a volání po nápravě a po trestech. Jak se objevovaly nové případy (vkrádání se do mobilních schránek vojáků zabitých v Afghánistánu, dvojice zavražděných kamarádek, podplácení policistů poskytujících tajné informace), začalo být zřejmé, že nepůjde o obvyklý skandál, který po pár dnech vyšumí. Nyní jde o vymetání chléva do stropu zaneseného hnojem, který pocáká dosud nedotknutelné osoby na nejvyšších místech.
Když mi minulý týden v pátek zavolali z Českého rozhlasu, myslela jsem, že nebude nic snadnějšího než vysvětlit dosavadní průběh událostí. Místo toho jsem koktala, zamotávala se do detailů, neschopná ve čtyřech minutách objasnit, jak je možné, že něco, co ještě před pár dny byl tisíckrát obehraný nešvar, se po necelém týdnu více a nepředstavitelněji zamotává a je prezentována jako britská národní tragédie, jejíž příští dějství, natož její konec, nikdo v tuto chvíli nedovede předpovědět.
Premiér Cameron prohlásil, že jsme v tom namočeni všichni, že tu jde o bytí moderní Británie. Jak jsme se od tisíckrát obehraného odposlouchávání výstředních celebrit dostali tak rychle k národní tragédii ohrožující bytí Británie?! A my všichni?!
Britský premiér David Cameron žádá vyšetření kauzy s odposlechy (8. července 2011)
Američané velmi rádi ohrnují nos nad anglickým tiskem (bez toho, že by se namáhali rozlišovat jednotlivé tituly) - pro ně je to všechno jedna velká žumpa. Francouzi jsou pyšní na to, že se osobním životem politiků veřejně skoro nezabývají. Naproti tomu Angličané milují vraždy a lechtivé příběhy o tom, kdo (hlavně z členů elity) s kým. Od roku 1843 jim je týden co týden servíroval News of the Word, k nimž postupně přibyly další bulvární tituly. Někdo na stránkách BBC šikovně vytáhl z archívu důkazy o tom, že metody bulvárních novinářů v letech padesátých nebyly o nic vybranější nebo legálnější než ty dnešní.
Ale teprve koncem osmdesátých let se něco zásadním způsobem změnilo. Bez ohledu na pohlaví, Margaret Thatcherová byla nejspíš posledním významným politikem v britských novodobých dějinách, který se nesnažil zalíbit médiím. Ve snaze zavděčit se bulváru, konzervativec Michael Howard přišel se zákonem, který měl zabavit televizi vězňům odsouzeným za nejtěžší zločiny. Ale když měl list Daily Mail napsat, že to není rozumný nápad, vycouval. Protože dělat rozumnou politiku vyžaduje dlouhodobá opatření, která se složitě vysvětlují, politici začali vyhledávat podobně zbrklá, jednoduchá řešení, která se dobře vyjímala na první stránce novin prodávajících se v mnohamilionových nákladech. Labouristi Blair a Mendelson dokonce do voleb vytáhli s tím, že aby vyhráli, musejí dostat bulvár na svou stranu. Bulvárem mínili především mediálního magnáta Ruperta Murdocha a jeho lidi.
Dnes osmdesátiletý Murdoch vlastní v Anglii čtyři listy (v neděli zavřený News of the World, Sun, Times a Sunday Times) a svižnou (divákem placenou) kabelovou televizi, která šlape BBC na paty. Murdoch je geniální mediální stratég, který se vyznačuje bezohledností a odvahou vlastní jenom diktátorům nebo mafiánům. Nikdo není schopen s jistotou říci, jestli se v posledních třech britských volbách choval jako prorok a pokaždé předvídavě zaštítil vítěznou politickou stranu, anebo jestli měl skutečně takový vliv na čtenáře, potažmo voliče, že je za jím preferovanou stranou přitáhl.
Mediální magnát Rupert Murdoch se svojí ženou Wendi (7. července 2011)
Ještě předminulý týden byla situace taková, že se Murdocha a jeho lidí angličtí politici obávali. A jen málokdo se odvážil vystoupit s tím, že dovolit dlouhoprstému titánovi, aby vykoupil od akcionářů 61 procent kabelové televize, kterou sám úspěšně rozjel, by bylo nerozumné a velmi nezdravé pro místní mediální ovzduší. Jenže místo toho, abychom sledovali, jak mu prodej Sky vláda vesele odklepla a jak se tím další triumf přesouvá do Murdochova rukávu, žasli jsme v minulých dnech nad výpověďmi reportérů a policistů. Jeden po druhém se přiznávali ke kriminálním aktivitám. Mluvili na kameru, vědomi si toho, že jejich otevřený popis běžných praktik v Murdochových mediích jim zřejmě zajistí léta ve vězení. Snad jenom člověk léta ponořený v žumpě, který už nemůže dál dýchat, je takto nucen otevřít si ústa a dopustit se podobné pošetilosti.
Zatím se ukázalo, že se bulvár naboural do čtyř tisíců mobilů. Na otázku proč, když případ vyšetřovali už před několika lety, se policisté spokojili s velmi omezeným počtem výslechů a v podstatě situaci ignorovali, jeden z nich odpověděl: "Věděli jsme, že když novináře usvědčíme, půjde to. Ale když se nám to nepodaří dotáhnout do konce, tak nás oni úplně zničí." Policie teď pokorně přiznává, že stejně jako politici - i oni se báli případné odvety ze strany bulvárních novinářů!
Minulý týden byl mimořádný i v tom, že předvedl dva muže v nových rolích. Jak David Cameron, tak Rupert Murdoch nejsou zvyklí být ve vleku událostí. Ve čtvrtek to vypadalo, že Murdoch je zpátky na koni, protože přišel s něčím, co způsobilo šok mezi novináři, politiky a čtenáři: mediální genius se rozhodl zostuzené News of the World zavřít - nedělník, který byl tak komerčně úspěšný, že dotoval vydávání legendárních a pořád ještě seriozních Times. Zatímco šokovanou redakci News zaplavilo zuření a slzy, redakce Times tonula v tichu. Teprve v těchto dnech se jim podařilo prolomit hranici 100 000 platících čtenářů na internetu, začínalo to vypadat, že Murdoch našel i pro seriozní žurnalistiku cestu důstojného pokračování. Ale teď? Co bude teď?!
Nejstarší policejní složka na světě - Metropolitan police (londýnská policie) - nasadila na případ News of the World padesát mužů. Je to nejrozsáhlejší policejní vyšetřování, které v Británii probíhá. Takový policejní případ tu ještě nebyl. Policie bojuje o svou vlastní autoritu. Budou padat hlavy lidí, kteří nejsou zvyklí si nosit kabát nebo řídit vlastní auto. Uplácení policistů, k němuž běžně docházelo, bude potrestáno podle zákona z roku 1889. Ještě předminulý týden nikdo o vězení ani nemluvil, teď každý druhý komentátor řeší délku sazby. Maximum je doživotí.
Něco se stalo. Žumpa bulvárního tisku přetekla a všechno je najednou jinak. Ale co bude dál, není jasné. Jsme teprve u prvního dějství téhle britské tragédie.
Archivní snímek zavražděné školačky Milly Dowlerové, jejíž telefon list NoW odposlouchával.
PS: Vyrazila jsem v neděli 10. července v šest ráno, že si koupím sběratelsky výtisk posledních News of the Word. Přestože mě stánkař vysvětloval, jak je důležité takový výtisk mít, nepřinutila jsem se dát za to jednu libru. Je to – respektive byla to - příšerná žumpa, jak obsahově, tak graficky. Nicméně v Anglii je ze dne na den zase o dvě stě novinářských džobů méně. A nejblbější na tom je, že ten grandiózní mafián a neřád Murdoch je asi posledním magnátem na téhle planetě, který si uvědomuje důležitost seriózní žurnalistiky. Tož tak.
Až se to všechno vyšetří, tak nejhorší budou nové zákony a omezení, které určitě budou následovat pro novináře. A bude to jako ve Francii, kde všichni zasvěcení vědí, že Dominique Strauss-Kahn se nemůže nechat o samotě s ženskou ve výtahu, byť by spolu jeli jen jediné patro, nicméně tamní národ o tom prakticky nemá tušení. Protože se to prostě nesmí zveřejnit. Tož tak. Svoboda slova v Anglii následkem tohoto skandálu zařve taky.
