Topolánkův pád vyvolává dvě otázky. Ta první: odešel amatér, který se čirou náhodou stal premiérem a ředitelem Evropy? Anebo padl nadaný politik, který pouze přecenil své síly?
Ta druhá otázka: Má pravice poté, co vyštvala řádně zvoleného vůdce těsně před volbami, ještě šanci na úspěch? Nekácí se politické kulisy, na které jsme léty zvyklí? Bude mít ODS dost síly a odvahy na to, aby zastavila Paroubkův obrněný transportér?
Je Nečas lepší než Topolánek?
Druhá otázka je důležitější, proto se pokusme odpovědět nejprve na ni.
Topolánkův pád odstartovalo nepromyšlené žvanění před kamerou nedůležitého časopisu, navíc mimo oficiální interview. Drobnost, která by politika, jenž se denně pod tlakem dopustí sedmasedmdesáti omylů, neměla ohrozit.
Útržky Topolánkových mouder možná nechaly veřejnost, zvyklou na neuvěřitelnou mluvu politiků, v klidu. Vyvolaly však řetězovou reakci v nervózní ODS. Od soboty večer, kdy bulvární server poprvé zveřejnil předsedovy výroky, si vyměňovali členové rozhořčené e-maily, esemesky a telefonáty.
Jejich obsah byl v podstatě jen jeden: Pohár trpělivosti přetekl.
Ne snad proto, že by byli občanští demokraté tak citliví. Hledali jen způsob, jak se zbavit nedůvěryhodného vůdce. Téměř nikdo, ani on sám, snad nevěřil, že s ním strana může nadcházející volby vyhrát.
Program stlučený narychlo na koleni, rozpačitá VIZE 2020 doprovázená syndromem vyhoření, to vše aktivizovalo politická čidla modrých.
Jako první vycítil ducha doby Přemysl Sobotka a vyzval Topolánka k odstoupení. Ten však osvědčil své schopnosti bojovníka a ještě v úterý odolal dvanáctihodinovému nátlaku nejbližších spolupracovníků.
Včera se však sjeli rozhněvaní muži a ženy z regionů a řekli mu definitivní ne.
Na jeho místo nastoupí Petr Nečas.
Je třeba říci, že výměna vůdce uprostřed kampaně vypadá jako sebevražda jen na první pohled. Modrým může paradoxně a významně pomoci.
Ne že by Topolánek pohoršoval veřejnost tolik jako své spolustraníky. Patřil v jejích očích k plejádě samčích, patrně zkorumpovaných velkohubých vůdců. Někomu byl tím, že je lidštější než Paroubek, docela sympatický. Pro někoho byl však na státníka příliš prostořeký. Patřil ovšem především mezi ty, které lidi nemají rádi.
Petr Nečas má jako jeden z mála politiků podle všeho čistý štít, je dostatečně profesionální, není zbabělec, ale není arogantní macho, nýbrž umí naslouchat. Vůdcem však nikdy nebyl a je mu vyčítáno, že selhal, když ho Klaus pozval do své vlády. Nejprve kývl, pak si to rozmyslel. Na politického vůdce je možná příliš kožený.
Jeho hvězdná hodina
Pro občanské demokraty je to však nejlepší řešení, když už se rozhodli definitivně rozloučit s Topolánkem.
V příštích týdnech se Petr Nečas buď zesměšní, nebo vyroste do nadoblačné výšky, pokud uhraje solidní výsledek.
Dva měsíce před volbami je však prakticky nemožné předvídat, co je pravděpodobnější. Zdá se nicméně, že ODS, která se zbavila Topolánka, se spíše pokusí vzpamatovat, než aby vyklidila pole.
A nyní několik slov k nekrologu padlého vůdce. O mrtvých jen dobré, říká se. Pravda ale je, že kdyby odstoupil včas, mohl velkým zůstat. Lpěním na pozici a funkci se přivedl k trapné agónii, kterou si snad ani nezasloužil.
Kdyby odešel po prohraných volbách v roce 2008, bylo by to možná předčasné. Kdyby odešel, když padla jeho vláda, bylo by to správné. Kdyby odešel toto úterý, bylo by to přiměřené.
Poslední výstřel
Rozhodl se však bojovat do posledního náboje a posledního výstřelu.
Tím poškodil svou pověst a dal za pravdu kritikům, kteří tvrdili, že už před nějakou dobou ztratil smysl pro realitu a stal se prázdným papalášem - sice ne tak hrozivým, ale zato směšnějším než jeho soupeř Jiří Paroubek.
Topolánkův pád je krutý, protože mu spočítali všechny jeho hříchy: pýchu, pohrdání okolím, spoléhání na pletichy, schopnost zastrašovat a válcovat druhé.
Až se rozpustí kouř, vyjdou najevo i Topolánkovy přednosti. Nelze mu upřít, že až donedávna měl vynikající politický instinkt. Schopnost nalézt konsenzus. Smysl pro humor a zlidšťující stránku politiky. Vysokou výkonnost. Snahu se vzdělávat. Snahu být srozumitelný a čitelný.
Pokud se však Petr Nečas pouze vyhne Topolánkovým nectnostem a neosvědčí výše zmíněné ctnosti, může ODS brzy skončit jako druhořadá strana. Pokud se Nečas "chytne", může ještě vyhrát volby.
