Pojem "kapitalismus" kdysi označoval ekonomický systém, v němž kapitál vlastnili a obchodovali s ním soukromníci; majitelé kapitálu sami posuzovali, jak jej nejlépe využít, a mohli čerpat z prozíravosti a tvůrčích nápadů podnikatelů a novátorských myslitelů. Tento systém osobní svobody a osobní zodpovědnosti dával vládě malý prostor k ovlivňování ekonomického rozhodování: úspěch znamenal zisky, neúspěch ztráty. Korporace mohly existovat, jen pokud svobodní jednotlivci dobrovolně kupovali jejich zboží – jinak by rychle zkrachovaly.
Světovou jedničkou se kapitalismus stal počátkem 19. století, kdy tříbil kapacity pro domácí inovace. Společnosti, které zavedly kapitalistický systém, získaly bezkonkurenční prosperitu, těšily se z široké pracovní spokojenosti, zajistily si růst produktivity, který byl divem světa, a skoncovaly s masovou nouzí.
Dnes je kapitalistický systém už narušený. Manažerský stát si přisvojil zodpovědnost za péči o vše - od příjmů středních tříd přes ziskovost velkých korporací až po průmyslový pokrok. Tento systém však již není kapitalismem, nýbrž se spíše jedná o ekonomický řád vycházející z Bismarcka konce devatenáctého století a Mussoliniho století dvacátého: korporativismus.
Cena je vidět všude kolem nás
Korporativismus různými způsoby tlumí dynamiku, která přispívá k přitažlivosti práce, k rychlejšímu hospodářskému růstu a silnějším příležitostem a inkluzivitě. Zachovává strnulé, nehospodárné, neproduktivní a dobře zaháčkované firmy na úkor dynamických nováčků a cizinců a upřednostňuje deklarované cíle jako industrializaci, hospodářský rozvoj a národní velikost oproti ekonomické svobodě a odpovědnosti jednotlivce. V dnešním světě se aerolinie, automobilky, agropodniky, média, investiční banky, hedgeové fondy a mnohé další společnosti v určitý okamžik považovaly za příliš významné, než aby s volným trhem zápasily samy, a tak jim vlády ve jménu "veřejného blaha" podaly pomocnou ruku.
Cena za korporativismus je vidět všude kolem nás: dysfunkční korporace, které přežívají navzdory své hrubé neschopnosti sloužit zákazníkům, zkornatělé ekonomiky typické pomalým růstem výstupu, nouzí o poutavou práci a skrovnými příležitostmi pro mladé lidi, vlády krachující kvůli svým snahám tyto problémy tišit a sílící koncentrace majetku v rukou těch, kdo jsou dostatečně úzce napojeni na správnou stranu korporativistické dohody.
Přesun moci od majitelů a novátorů ke státním úředníkům je protikladem kapitalismu. Přesto mají apologeti tohoto systému a poživatelé jeho výhod troufalost dávat všechny tyto nezdary za vinu "bezohlednému kapitalismu" a "nedostatečné regulaci", které podle jejich názoru vyžadují silnější dozor a regulaci, což ovšem ve skutečnosti znamená více korporativismu a systematické státní protekce.
Internet je správné tržiště
Zdá se nepravděpodobné, že by tak katastrofální systém byl udržitelný. Mladším generacím, které vyrostly s internetem, nejsvobodnějším trhem zboží a myšlenek na světě, korporativistický model nedává smysl. Úspěch a neúspěch firem na internetu je nejlepší reklamou volného trhu: weby sociálních sítí například rostou a padají téměř v mžiku, podle toho jak dobře slouží svým zákazníkům.
Weby jako Friendster a MySpace chtěly těžit zisk navíc porušováním soukromí svých uživatelů a byly okamžitě ztrestány, když je uživatelé opustili a přesunuli se k relativně bezpečnějším konkurentům, jako je Facebook a Twitter. K realizaci této transformace nebylo zapotřebí vládních regulací; ostatně kdyby se o to moderní korporativistické státy pokusily, dnes by z peněz daňových poplatníků podporovaly MySpace a vedly kampaň založenou na slibu, že ochranu soukromí na této platformě "zreformují".
Internet, toto značně svobodné tržiště myšlenek, neprokazuje korporativismu vlídnost. Lidem, kteří dospěli s myšlenkami decentralizace a svobodné soutěže, musí být cizí představa státní podpory pro velké firmy a průmyslová odvětví. Leckdo v tradičních médiích opakuje odrhovačku, že "co je dobré je firmu X, je dobré pro Ameriku," ale není příliš pravděpodobné, že bychom zaznamenali její popularitu na Twitteru.
Možná dojde i na pravý význam
Legitimita korporativismu se rozpadá společně s fiskálním zdravím vlád, které na něj spoléhají. Pokud politici nedokážou korporativismus zapudit, pohřbí sám sebe v dluzích a úpadcích a z popela zdiskreditovaného korporativismu by mohl povstat kapitalistický systém. Pak by snad "kapitalismus" opět měl svůj skutečný význam a zbavil by se těch, jež mu přiřkli korporativisté, kteří se za něj snaží schovat, a socialisté, kteří jej s oblibou haní.
Sajfedín Ammús přednáší ekonomii na Libanonsko-americké univerzitě a je zahraničním členem Centra pro kapitalismus a společnost Columbijské univerzity. Edmund Phelps, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2006, je ředitelem tohoto Centra.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.