Za závažný problém, jímž se prakticky nikdo v dnešních drastických, převážně sociálních opatřeních k záchraně deficitu českého státního rozpočtu seriózně nezabývá, považuji tragický a dlouhodobý propad tuzemského průmyslu a jeho výroby. Případné zavedení vyšších sazeb DPH, zvyšování daní, prosazení diskutabilních úsporných balíčků a další politické návrhy nejsou totiž dlouhodobým lékem proti zadlužování státu. Dosáhne se tak pouze zvýšení cen potravin, léků, bydlení a dalších výrobků, které především nízkopříjmové skupiny občanů dovedou na hranici bídy. Jedinou cestou k nezbytnému zvýšení příjmové části státního rozpočtu bude složitá cesta k alespoň částečné obnově někdejší prosperity některých odvětví našeho průmyslu.
Obnova výroby v novoborských sklárnách Crystalex.
Made in...
Dochází ke kolapsům dříve prosperujících podniků. Skončily celostátně i regionálně významné sklárny, porcelánky, textilky, oděvní a obuvní průmysl, elektro i strojírenské podniky, dožívají další průmyslová odvětví. Málo je občanům známo, že i mnoho českých tradičních značek se již vyrábí v zahraničí. Některé příklady nedávno zveřejnil týdeník Ekonom.
Ilustrační foto
Výrobky pod značkou Mochovská zelenina, mají na obalu připsáno Made in Austria. V Povltavských tukových závodech v Nelahozevsi dostalo výpověď přes šest stovek lidí. Výsledkem je, že všechny rostlinné tuky (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů. U Hery, tradiční suroviny pro vánoční cukroví, jsou místem výroby polské Katowice. Některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion jsou produkcí švýcarského koncernu Nestlé. Výroba kávy Jihlavanka se údajně přestěhovala do Vídně. Švýcarský koncern Hero, na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Při bližším přečtení údajů na obalu lze odvodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie (přitom do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě). Některé šarže plísňového sýra prodávaného pod značkou Sedlčanský hermelín pocházejí z Polska. Část tavených sýrů, chlubících se více než stoletou značkou Želetava, se vyrábí v Michalovcích na Slovensku.
Dalším negativním příkladem mohou být autobaterie Akuma, vyráběné nyní v Itálii, v tamějším koncernu Fiamm. Tradiční výroba zápalek Solo se ze Sušic přesunula do Indie, elektrospotřebiče pod značkou ETA zase do Číny.
S technikou až na konec světa
Zákazníci si těchto přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech stále chybí detailní informace o původu výrobků. Nabízí se aktuální otázka: Jak se s tím vypořádá již dnes deficitní státní rozpočet, kdo bude v ČR platit daně, z čeho náš stát bude žít a kde lidi seženou práci, když se všechna dosud zbývající výroba přesune do zahraničí?
Roste počet natažených dlaní
S tragikou českého průmyslu úzce souvisí masové propouštění kvalifikovaných zaměstnanců a vysoká nezaměstnanost dosahující kolem deseti procent. Prognózy bohužel předpovídají její další nárůst. Logicky tím klesají příjmy do státního rozpočtu s nynějším mnohamiliardovým propadem. Na druhé straně se zcela zbytečně navyšují výdaje státního rozpočtu, neboť stoupá počet žadatelů o státní podporu, klesá výběr pojistného na sociální zabezpečení včetně příjmů na důchodové pojištění. Výsledkem je neúměrná a kritická nutnost úspor na všech stranách brzdící ekonomický rozvoj státu.
Odborný referent České správy sociálního zabezpečení Josef Maška jde v 90 letech poprvé do penze.
Ústav sociálního zabezpečení v Liberci.
Varující propad průmyslu je jedním z hlavních důsledků schodkového státního rozpočtu, s nímž si nikdo neví rady. Nelze vše svalovat pouze na hospodářskou krizi. Velký podíl viny nese i malá aktivita státní správy. Dotčená ministerstva v krizi nepomáhají a zachovávají trapné mlčení. Odborně vysvětlí, že nelze poskytnout pomoc, neboť se jedná o objektivní příčiny, kterým je soukromé podnikání či zahraniční kapitál.
Před devíti roky byla na tehdejším ministerstvu průmyslu a obchodu maximální snaha různými formami pobídek i dotací pozvednout průmysl na úroveň stabilizující státní rozpočet. Záměr se částečně podařil, i když forma podpor byla pro mnohé politiky nezkousnutelná. Statistika však hovořila jednoznačně: jedna vložená koruna ze státního rozpočtu byla tehdy zhodnocena asi třemi korunami. Významně stoupla průmyslová výroba i export. Bohužel trend celkového růstu zastavilo poněkud odlišné mínění a neobjektivní kritika nové koaliční vlády, možná i špatné informace.
Hodnota vývozu 50 nejvýznamnějších exportérů ČR.
Neprolomení těžebních limitů přijde draho
S uvedeným konstatováním souvisí další špatná zpráva blížícího se rozpadu významného odvětví, kdy - oproti Německu a dalším státům dochází – u nás ke snižování těžby uhlí. Stávající koaliční vláda odmítla prolomení limitů těžby uhlí.
Osobně si myslím, že úmysly stávající vlády zakotvené v programovém prohlášení nebudou konečným řešením. Po praktické stránce neprolomení limitů následně způsobí značná ekonomické problémy, a to nejen energetikům, nýbrž právě i občanům a podnikatelům. Především teplárny budou muset hledat jiné zdroje paliva, včetně dovozů hnědého uhlí ze zahraničí. Přitom varianta dovozu není příznivá. Připočtou-li se k ceně paliva přepravní náklady, učiní se z produkce tepla finančně nerentabilní byznys.
Cenová mapa elektřiny vydaná Energetickým regulačním úřadem na rok 2011.
Teplárny budou muset navíc investovat značné částky do kotlů schopných spalovat uhlí s jinými technickými vlastnostmi. Přestavba uhelných kotlů na zemní plyn je hodnocena studiemi tepláren jako neufinancovatelná. Stejné důvody platí i pro využívání biomasy, především dřevní štěpky, která může tvořit pouze několik málo procent energetické bilance.
Ostatně ideologie dostatku biomasy coby ekologického paliva schopného nahradit uhlí je matoucí. České lesy by například musely být schopny vytěžit z lesů více než desetinásobek současné produkce.
Ilustrační foto
Pokud se opomenou dopady na teplárny a elektrárny spalující tuzemské zásoby uhlí, pak při omezení těžby dojde k nezanedbatelně vyšší ceně suroviny, a tedy k opětovnému zdražení již dnes pro řadu sociálních vrstev neúnosných cen energie. A následně nastane další zvýšení nezaměstnanosti v regionech.
Je však třeba dodat, že případné prolomení limitů těžby přinese vedle potřeby striktního snižování ekologických limitů pro vypouštění škodlivin do ovzduší i lidsky velmi ožehavou stránku bourání známých sídel. Je proto na zvážení vlády, zda osudy několika tisíc občanů, u nichž je nezbytné solidní finanční vyrovnání od těžařů, převýší rezolutní potřeby milionů občanů a energetickou koncepci státu.
V článku byly použity některé údaje z periodika Ekonom a z adresy aeroulrich@seznam.cz
