V případě odstoupivšího ministra Drobila nejvíc zaráží toto: proč se za něj tak vehementně staví premiér Nečas? Proč riskuje pověst i kůži? Proč se nechá vláčet Věcmi veřejnými?
Bylo by přeci nanejvýš politicky prozíravé, kdyby premiér jen řekl: "Padni komu padni, až do skončení vyšetřování se vyjadřovat nebudu. A zasadím se o to, aby byly vyšetřeny podezřelé případy na jiných ministerstvech, zejména na ministerstvu vnitra a financí."
Jenže Nečas zarputile tvrdí, že viníkem není Drobil, ale Michálek, muž, který poskytl nahrávky svých rozhovorů listu MF Dnes. Petr Nečas není politický naiva, je sice loajální ke svým lidem, ale ne za cenu života. A rozhodně to není hlupák, který by každému skočil na špek.
Abychom porozuměli jeho na první pohled neuvěřitelné reakci, musíme pochopit, jak politici, a to i ti velmi chytří, vidí svět. Zvu vás na projížďku domem hrůzy.
Toho umím
"Toho umím," říkával často odešlý premiér Topolánek. Je to obecné politické úsloví. Čeští politici věří, že všeho lze dosáhnout použitím moci a peněz, nejčastěji obojího.
A věří, že soupeři proti nim používají těch samých metod.
Žijí v uzavřeném prostředí, kde platí jiné zákony než jinde. Politik se cítí neustále ohrožen. Někdo proti němu kuje pikle. On sám také kuje pikle proti někomu jinému. Je to jako v manželství. Když jste svému partnerovi notoricky nevěrný, nikdy neuvěříte, že on není nevěrný vám. Každý sebenevinnější náznak si vykládáte jako důkaz zrady.
Premiér Nečas se tedy na rozdíl od normálního, nepolitického člověka neptá: "Kradl Drobil?" Nejprve se ptá: "Kdo to na nás ušil? Kdo za tím stojí?"
Myšlenka, že vysoký úředník Michálek chtěl prostě upozornit na možnou korupci, mu v politickém prostředí prolezlém hrami a podrazy připadá nesmyslná. V první řadě uvažuje o tom, že jde o útok na ODS. Kdo ho vede? Komu slouží? A není to dokonce útok na reformy? Spáchal to Kalousek, nebo socani?
Straník s modrým srdcem
Celá věc může být ještě komplikovanější. Je pravděpodobné, že všechny strany dojí stát a tak si pomáhají k penězům. Je to polokorupční systém, o kterém všichni zúčastnění vědí a berou ho už jako normální. Je to podobné, jako když nám dá řemeslník slevu, když po něm nebudeme chtít fakturu. Pomůže si řemeslník i my. A bylo by i přeci jaksi necitlivé po tom chudákovi ten papír chtít...
V politice jde o částky řádově vyšší, ale princip je stejný. Všichni to vědí o všech a všichni o tom mlčí. Pokud je tato hypotéza pravdivá, ví o tomto způsobu financování stran i dlouholetý loajální funkcionář ODS Petr Nečas. Vnitřně s ním možná nesouhlasí, jenže z toho autobusu se nedá vystoupit. Copak někdo může říct: Kradli jsme, ale končíme s tím?
Pokud je to pravda a zdůrazňuji, že jde o mou domněnku, kterou nemohu dokázat, pak je Petr Nečas v ještě horší situaci. Drobil se snažil obstarat peníze pro ODS běžným způsobem. Dělá to stejně ČSSD, TOP 09, komunisté i moralisté z véček. Proč ale má trpět ODS? I premiér je především straník s modrým srdcem.
To je další tajemství politiky. Straníci sice navzájem kují pikle proti sobě a mohou se sežrat, když jde ale o čest týmu navenek, semknou se jako stádo pižmoňů před útokem vlků. Nečas tedy nevystupuje jen jako ten, kdo se cítí být obětí spiknutí svých protihráčů, ale i jako vůdce, který musí chránit své stádo.
Podstata věci, kterou vnímají všichni normální lidé, tedy zda někdo kradl a kolik, je pro politika "pod jeho rozlišovací úroveň". A už vůbec nemůže pochopit, že si Michálek nahrával rozhovory prostě proto, že chtěl odhalit korupci, a ne proto, že se s někým a proti někomu spikl. Politik nikdy nepřistoupí na jednoduché řešení.
Mediální kauza je "hnus"
Ještě prozradím na politiky jednu věc. Nejen v souvislosti s Drobilem, ale kdykoliv se jim něco nelíbí, skloňují termín "mediální kauza". Říkají to se stejným pohrdáním, jako by říkali "bordelová kauza".
Na jednu stranu tím masírují své straníky. Mediální kauza je "hnus". Na druhou stranu prozrazují, že vůbec nerozumějí tomu, jak to v médiích chodí. Nejsou schopni a ochotni připustit, že média mají jiné pohnutky než ovlivnění penězi a mocí.
Politici nechápou, že zveřejnění důležitých informací považují redaktoři za svou profesionální povinnost. A jsou na to hrdi. To není holedbání, to je popis normální práce.
Politik nevidí médium jako podnik, v němž pracují lidé, kteří chtějí profesionálně uspět. Berou médium jako minové pole. Někdo v něm na ně straží past. A oni se snaží prostřednictvím novin či televize nastražit past na někoho jiného.
Pokud takto vidíme noviny, zas ztrácíme schopnost vnímat realitu. Nejde o to, zda Drobil kradl a kolik. Jde o to, kdo to nastražil a proč. Kdo podplatil nebo "zmákl" toho kterého pisálka.
Politici vskutku žijí v domě hrůzy. Bojí se kašírovaných mumií. Nepřipouštějí si skutečná nebezpečí. A nejspíš vesele kasírují vedle u kolotoče nezdaněné peníze...
