Základní hřiště vytyčily volby: ODS a TOP 09 jsou si programově blízké jako dvojčata. Topolánek může mít v politickém záhrobí trpkou radost z toho, že jeho (a Kalouskova) myšlenka české obdoby bloku CDU-CSU, který má zastavit levici, zvítězila.
John a Věci veřejné musí kromě odhalených půvabů svých poslankyň ukázat i otevřenou a sebevědomou politiku.
Ale nemusíte být velcí politologové na to, abyste odhadli, že přílišné stavění se na zadní či vyjednávání se socialisty by jim v očích voličů přineslo nálepku zrádců.
Tři strany jsou odsouzeny se dohodnout. Je to jako penalta ve fotbale. Brankář ji nemůže chytit, když kopnete dobře. Dá se jen zkazit.
Na mušce
Na jednu stranu je to svobodné jednání vítězů. Na druhou stranu se dohadují zajatci před ústím nabitých pušek. Nemíří na ně zbojníci, ale voliči. Ti se už naučili, jak nepohodlné politiky odstřelit.
Petr Nečas ví, že ODS ztratila důvěru. A Karel Schwarzenberg a Radek John přinejmenším tuší, že jejich strany měly žeň jen proto, že nejen ODS, ale i ČSSD ztratila důvěru.
Jednání o vládě je první zkouškou toho, zda dokážou politici splnit ne příliš těžké, ale pro ně donedávna nesplnitelné požadavky: slušné chování, věcnost, přímost, neúplatnost.
Ale zároveň to není jednání Mirka Dušína, Vinnetoua a Káji Maříka. Všichni musí maximalizovat své výhody a uspokojit zájmy spolustraníků. Ti už se shánějí v jiných kavárnách či klubech po křeslech, uzavírají nová souručenství a zbrojí na komunální volby.
V ODS se navíc chystá mocenské zemětřesení na kongresu, který se sejde za necelé tři týdny.
Vláda rizika
V neposlední řadě se politici nevyhnou sice možná nudnější, ale veledůležité debatě o tom, jak budou řešit největší úkoly dneška: penzijní a zdravotní reformu a úspory veřejných financí. Když se dohodnou špatně, čeká je přes nespornou sílu živoření.
Na první pohled se zdá, že shoda na programových záležitostech kromě agenta provokatéra by měla být snadná. Všichni přece deklarovali, že chtějí šetřit, nechtějí zbytečnou byrokracii ani daňovou zátěž. Různé schůzečky expertů se zdají jen zástěrkou pro bezuzdné handrkování o křesla.
Petr Nečas však podle všeho není pokrytec, když prorokuje nejmíň měsíc do vzniku vlády. A to přes to, že včerejší úsměvy ukazují, že většina sporů byla zažehnána a stranické podíly ve vládě zhruba vykolíkovány.
Jedna věc je totiž napsat stranický program, aby působil hezky a důvěryhodně. Druhá věc je skutečně reformovat důchody a zdravotnictví.
Nikdo na světě na to nemá všeobecně platný recept. Kromě skutečného poškození milionů lidí mohou politici zlikvidovat své osobní i stranické preference. Co jim leží na srdci víc, ponechme jejich svědomí.
Vládní program sice též obvykle zůstane na papíře, ten se navíc postupně pokaňká a zmuchlá, jenže situace je dnes jiná než před čtyřmi lety. Tehdy o krizi asi nevěděli ani američtí bankéři, kteří nabízeli levné hypotéky.
Svět se zdál růžový a růst nekonečný. Navíc měl Topolánek sto poslanců a dva přeběhlíky. Nikdo ho nemohl příliš vážně vinit za to, že smělý program nebyl naplněn. Tím spíš, že brzy přeběhlíky vyvážili odpadlíci. Jenže když máte téměř ústavní většinu, na nic se nevymluvíte.
Pokud středopravá koalice 2010 vznikne, na což lze s klidným svědomím vsadit solidní peníz, musí se do reforem pustit okamžitě a s vervou. Teď musí dát dohromady jejich obrysy.
Jirkové v modrém?
Je příznačné, že v den, kdy se "panská koalice" zhruba dohodla, vystoupil Jiří Paroubek s analýzou svého volebního neúspěchu. Lví podíl na něm přičítá pravicovým médiím, která proti němu "deliricky" štvala. (více čtěte Paroubek rozebral volební fiasko)
A tentýž den si poněkud elegantněji, leč se stejnou mírou neznalosti střílejí z médií pánové John a Kalousek. Prý málo informují o jejich dojemné shodě a přespříliš o jejich rozporech. Dělají, že si nevzpomínají, že tyto rozpory sami ventilovali na svých – jinak zbytečných – tiskových konferencích. A dělají, jako by nevěděli, kolik informací sdělují novinářům jejich straničtí kolegové a rivalové a ostatně sami vyjednavači.
Kromě jiných, měli by ustavit expertní skupinu pro vztah k médiím. Jednak aby se dozvěděli, jak média pracují. Jednak proto, aby jim nemuseli hořce spílat po budoucím volebním neúspěchu...
