Jsem proto rád, že poslanci při poslední novele "televizního" zákona nepodlehli obrovitému, koordinovanému, tlaku lobyistických skupin a různých pseudorevolucionářů a ponechali kontrolu na orgánu, který k tomu má od občanů mandát a je také subjektem části odpovědnosti za případné lapsy. Rada tedy není ryze politická a je chráněna před přímým vlivem ze strany senátorů či poslanců, stejně jako je omezen její přímé působení na vedení ČT či dokonce na strukturu a obsah vysílání. Nedovedu si raději ani představit jaké "hospodaření" by zavládlo v této (i tak rozmarné) instituci pokud by se dostala pod přímý vliv různých, na jejím rozpočtu zainteresovaných, skupin. Její slabinou je však neodpovědná nominace. Některým členům evidentně k dobrému výkonu funkce nevystačí pouze jejich morální kvality a osobnostní profilace, pokud jim schází manažerské, technické či novinářské zkušenosti (Kohák, Šilerová...). Strany je však do funkce prosadily právě jen za účelem udržení svého politického vlivu, nikoliv tedy za účelem zajištění vyváženosti vysílání a důsledné kontroly toků našich peněz. V této věci se
tedy některé delegující subjekty chovají doslova neodpovědně.
Česká televize dodnes trpí traumaty založenými ještě před vznikem "revoluce". V druhé polovině devadesátých let čerstvě minulého století se ČT stala interpretem názorů lidí blízkých bývalému presidentovi republiky, úzké skupiny mediálně vytvořených intelektuálů (Pehe, Rupnik, Halík, Rejžek ....) a stejně orientovaných kulturních celebrit (Rychlík, Svěrák, Prokop ...). Stala se jednoznačně oporou malých "čtyřkoaličních" stran či emotivních (a dobře cílených) iniciativ. Později dokonce část osazenstva ovládne celé její vysílání a do éteru letí neuvěřitelné nesmysly. Stává se i svolavatelem hysterických (ne historických) demonstrací. Nominací do funkce ředitele ČT vkročil pan Balvín do neoznačeného minového pole. Je jasné, že poměry uvnitř budov na Kavčích horách je třeba změnit. Tehdejší ředitel mohl uspět jen po realizaci rozsáhlých personálních změn. K tomuto řešení však neměl oporu politilů a ani uvnitř instituce. Pohyboval se tedy mezi "náložemi aniž by tušil kde leží.. Odpor "revolucionářů" je silný, kvalifikovaný )má velkou politickou podporu) a tak pokrok k lepšímu je zanedbatelný. Zmizela alespoň Rejžkova katastrofální Katovna a několik tváří z obrazovky spojených s nesmyslnou revoltou.
Veřejnoprávní funkce tedy není do dnešních dnů v ČT vyváženě zajišťována. Novináři často presentují vlastní vidění světa místo představování spektra střetávajících se názorových skupin. V komentovaném zpravodajství o volbě presidenta se dokonce objevuje nevkusný kreslený film o cestě "modrého ptáka", coby trojského koně pro rudé vlajkonoše, na pražský hrad. A opět se projevuje emotivní a primitivní (jednostraná) nespokojenost s výsledkem volby. Podstatně vhodnější formy televizní práce jsou nasnadě. Je třeba vyzývat k hodnocení událostí pravidelně různé osobnosti z různých rovin novinářského, kulturního, politického či hospodářského světa (nejen ty "populární"). Před kamerami mají stát představitelé různých myšlenkových proudů, nikoliv jen zaměstnanci ČT a jejich oblíbenci. Právě je si platíme proto, aby společnosti názorovou pestrost představovali a nevnucovali své pohledy či pohledy svých myšlenkových souputníků.
Výběr témat a hostů různých zpravodajských nebo publicistických pořadů (a zpracování tématu) je právě tím nejdůležitějším úkolem zaměstnanců veřejnoprávního sdělovacího prostředku. Jen tak je možné docílit stavu, kdy ČT bude schopna přiblížit občanům širší paletu názorů i osobností. Když se dívám na televizní pořad GEN utvrzuji se v dávném přesvědčení, že v této zemi je dostatek skutečných intelektuálů, znalců politické či hospodářské scény pohybujících se však mimo pozernost redaktorů ČT.
tedy některé delegující subjekty chovají doslova neodpovědně.
Česká televize dodnes trpí traumaty založenými ještě před vznikem "revoluce". V druhé polovině devadesátých let čerstvě minulého století se ČT stala interpretem názorů lidí blízkých bývalému presidentovi republiky, úzké skupiny mediálně vytvořených intelektuálů (Pehe, Rupnik, Halík, Rejžek ....) a stejně orientovaných kulturních celebrit (Rychlík, Svěrák, Prokop ...). Stala se jednoznačně oporou malých "čtyřkoaličních" stran či emotivních (a dobře cílených) iniciativ. Později dokonce část osazenstva ovládne celé její vysílání a do éteru letí neuvěřitelné nesmysly. Stává se i svolavatelem hysterických (ne historických) demonstrací. Nominací do funkce ředitele ČT vkročil pan Balvín do neoznačeného minového pole. Je jasné, že poměry uvnitř budov na Kavčích horách je třeba změnit. Tehdejší ředitel mohl uspět jen po realizaci rozsáhlých personálních změn. K tomuto řešení však neměl oporu politilů a ani uvnitř instituce. Pohyboval se tedy mezi "náložemi aniž by tušil kde leží.. Odpor "revolucionářů" je silný, kvalifikovaný )má velkou politickou podporu) a tak pokrok k lepšímu je zanedbatelný. Zmizela alespoň Rejžkova katastrofální Katovna a několik tváří z obrazovky spojených s nesmyslnou revoltou.
Veřejnoprávní funkce tedy není do dnešních dnů v ČT vyváženě zajišťována. Novináři často presentují vlastní vidění světa místo představování spektra střetávajících se názorových skupin. V komentovaném zpravodajství o volbě presidenta se dokonce objevuje nevkusný kreslený film o cestě "modrého ptáka", coby trojského koně pro rudé vlajkonoše, na pražský hrad. A opět se projevuje emotivní a primitivní (jednostraná) nespokojenost s výsledkem volby. Podstatně vhodnější formy televizní práce jsou nasnadě. Je třeba vyzývat k hodnocení událostí pravidelně různé osobnosti z různých rovin novinářského, kulturního, politického či hospodářského světa (nejen ty "populární"). Před kamerami mají stát představitelé různých myšlenkových proudů, nikoliv jen zaměstnanci ČT a jejich oblíbenci. Právě je si platíme proto, aby společnosti názorovou pestrost představovali a nevnucovali své pohledy či pohledy svých myšlenkových souputníků.
Výběr témat a hostů různých zpravodajských nebo publicistických pořadů (a zpracování tématu) je právě tím nejdůležitějším úkolem zaměstnanců veřejnoprávního sdělovacího prostředku. Jen tak je možné docílit stavu, kdy ČT bude schopna přiblížit občanům širší paletu názorů i osobností. Když se dívám na televizní pořad GEN utvrzuji se v dávném přesvědčení, že v této zemi je dostatek skutečných intelektuálů, znalců politické či hospodářské scény pohybujících se však mimo pozernost redaktorů ČT.
