Boj s protipirátskou smlouvou ACTA, která má chránit duševní vlastnictví na internetu, tedy z výrazné části různou umělecko-zábavní tvorbu, je dnes také bojem za svobodu. Nikoli jenom za svobodu projevu, ale ještě více za svobodu soukromí.
V pondělí bylo ve jménu tohoto boje porušeno soukromí 27 730 členů ODS. Milí hackeři, i když tato strana patří k pilířům tuzemského establishmentu, řekl bych, že její členové svobodu ctí. Pravda, někteří u toho ještě pouštějí žilou veřejným statkům, ale to je jev jdoucí napříč politickou scénou.
Jinými slovy, toto si členové ODS, zvláště ti řadoví, nezasloužili. Ještě ten den předseda ODS a premiér Petr Nečas prohlásil, že vláda pozastavuje schvalovací proces smlouvy ACTA. Člověk by spíše čekal, že se premiér po útoku naštve a zatvrdí, ne že ještě týž den ustoupí. Asi mu jde opravdu o obsah smlouvy. To je dobrá zpráva.
Jak to nakonec s ACTA dopadne, a hlavně jaký bude mít konkrétní dopad na každého majitele mobilu, počítače či na celý internet, nelze teď říci. Historická zkušenost však říká, že cenzura a represe mohou lidem otravovat život, ale nikdy nevyhrají.
Jistě ne proto, že svoboda je věčná (to není), ale lidská vynalézavost (zvláště občurávat zákazy všeho druhu) je bezmezná.
Dva příklady z komunismu. Sehnat tehdy vinylové desky se zahraniční rockovou hudbou bylo legálně takřka nemožné. V Brně se konala v osmdesátých letech v parku u Janáčkova divadla v sobotu dopoledne burza. LP zahraničního interpreta si tam lidé pod tlakem policejního zátahu a zatčení kupovali zhruba za cenu čtvrtiny měsíčního platu. O peníze teď nejde, jde o to, že když "to" lidé chtějí, cestu si najdou.
Příklad číslo dvě. Komunisté zakázali Pražský výběr, ale jejich desku Straka v hrsti měl doma každý trochu odbojný puberťák. Magnetofonové kazety s Pražským výběrem kolovaly a nahrávaly se na každé škole a učilišti. Protože nic nám tehdy nemluvilo z duše jako tohle.
Když je co šířit, tak se to bude šířit. A to dneska je. "Hudba příšerně zdevalvovala, je jí nadbytek," říká v nedávném rozhovoru pro MF DNES hudebník a skladatel Ondřej Soukup. Jak která. Na zmíněné desce Pražského výběru už Soukup nehrál. Hrál s Karlem Gottem. O jeho tehdejší "zradě" tam ale byla písnička: Prachy, jenom prachy nečekají (...) Haló, Soukup...
A co s tím jako mají společného Anonymous a jejich boj proti ACTA? Říkalo se, že tehdejší železnou oponu zbořila elektrická kytara. Nestavme novou hráz kvůli penězům, voda si stejně poteče, kudy bude chtít.
