Nazí jsme si rovni, i u lékaře

  • 18
Ministryně zdravotnictví Marie Součková přišla na rozhovor a objednala sladký dort. Takhle to prý dělá jednou za dva měsíce, když potřebuje dobít energii. Jinak holduje zdravé stravě a nekouří.

Mluví se o vás jako o pravé ruce Vladimíra Špidly. Právem?
Říkají to o mně hlavně média, nicméně jsem velmi ráda, že s ním mohu spolupracovat. Máme podobné názory jak na politiku, tak na běžný život.

Jak jste se potkali?
Na různých akcích. Bývala jsem předsedkyní okresního výkonného výboru ČSSD v Ústí nad Labem, Vladimír Špidla tam tehdy přijel na takovou intenzivnější návštěvu. Mluvilo se o návrzích, které jsem měla v sociální oblasti - a od té doby, jak jsem postupovala ve svých pozicích, jsme se mnohokrát viděli.

Také jste si všimla, že se více než jeho předchůdci obklopuje ženami?
Myslím, že jen nerozlišuje podle toho, zda je někdo muž či žena, ale kdo a jak je schopný.

Budete vy schopna obstát v tvrdém boji mezi lékaři, šéfy nemocnic, pojišťovnami, farmaceutickými firmami?
Nenazývejme to bojem. Je třeba si sednout a jednat o problémech absolutně v klidu.

Mám na mysli situace, kdy budete obviňována, že někam nechcete přidat peníze, a tím ohrožujete lidské životy - ať už jde o transplantační jednotku, nebo třeba přístroj na ozařování nemocných rakovinou...
Takových argumentů se může objevit celá řada, ale jsou liché. To bychom pak museli začít už u toho, že život ohrožuje běžná chůze po chodníku. Ale pokud jde o ty přístroje, je třeba najít cesty, aby například nemocnice mohly splnit atomový zákon a aby obnova přístrojů byla rychlejší.

Jaké cesty to mohou být?
Každý správný manažer musí mít rezervu. Také je potřeba změnit financování nemocnic tak, aby bylo rozlišeno, zda jde o běžnou nemocnici okresního typu, nebo nemocnici specializovanější až univerzitní, která má vyšší náklady. Už dlouho se zkouší systém platby za diagnózu, myslím, že nastala doba ho vyhodnotit.

Ta doba už možná nastala před několika lety, alespoň tak dlouho se o tom mluví.
Já o tom nemíním mluvit, já to míním realizovat. Stejně tak je třeba vymezit, co je to standardní léčebná péče. I o tom se mluví mnoho let, jenže nikdo nepřišel s tím, že je třeba vše dopracovat a zadat termíny. K tomu samozřejmě potřebujeme podporu napříč politickým spektrem.

Se 101 hlasem v parlamentu?
Nejde přece jen o politiku, ale o odpovědnost všech coby potenciálních pacientů ke zdraví jako takovému. Pokud všichni přijmou moji nabídku k jednání, budu ráda. Už při sestavování vlády se ukázalo, že kompromis není minus, ale přínos.

Přicházíte jako lékařka z praxe. Na které problémy se chcete vrhnout v první řadě?
Lékař při jednáních s pojišťovnami nemá stále rovnoprávné postavení. Chybí závazně stanovená síť, kolik lékařů je potřeba. Za druhé bych chtěla prosadit, aby struktura Všeobecné zdravotní pojišťovny odpovídala krajskému uspořádání.

Dnes má přes sedmdesát poboček, a když se jejich zástupci sjedou do Prahy, je to obrovské těleso, kde se nemůže absolutně nic vyřešit. Velké množství poboček znamená velké množství nemovitostí, část prostor by mohla pojišťovna pronajímat a tím získat nějaké peníze na zdravotní péči.

Chystáte ještě další kroky, které nemusí být pro některé skupiny lidí ve vašem resortu populární?
Chci, aby zdravotní pojišťovny poskytovaly stejné preventivní programy. Aby se nestávalo, že lékař má zájem převést pacienta k jiné pojišťovně proto, že mu víc platí, a pacient pak zjistí, že pojišťovna mu na rozdíl třeba od VZP nezaplatí pobyt u moře pro alergické dítě.

Proč ta nivelizace, čím se pak budou pojišťovny lišit?
Určitým způsobem je to, jak říkáte, znivelizování, ale ono už to tak je trochu i teď - bývalo 27 pojišťoven, teď jich máme kolem devíti. A já myslím, že by mohly být do budoucna třeba jenom tři nebo čtyři. I pro lékaře a jejich účtování a dohledávání toho, u které je vlastně pacient pojišťovny, by to bylo jednodušší.

Abyste nebyla podezírána, že chystáte jen kroky ve prospěch lékařů co uděláte pro pacienty?
Vycházím z toho, že pacient musí mít dostupné kvalitní služby v širokém spektru, a tak samozřejmě není možné hovořit o poplatcích za výkony, které jsou plně hrazeny. Pacient musí mít také určité postavení, a tedy i přístup k informacím.

Smím tomu rozumět tak, že lidé se konečně dozvědí, jak která nemocnice léčí, tedy jak vysokou má úmrtnost po operacích?
Je otázkou, nakolik laická veřejnost pochopí, že výsledky mohou být zavádějící podle toho, jak komplikované operace nemocnice provedla. Ale v principu se tomu nebráním, lze o tom diskutovat.

Mluvíte o zajištění dostupné péče na nejvyšší možné úrovni všem potřebným. Co si máme pod tím představit? To zní jako komunistický ideál.
To není v tomto duchu. Tvrdím jen, že v Evině rouše jsme si všichni rovni, a tak bychom si měli být rovni i v přístupu ke zdravotní péči.

Víte mimochodem, jak dlouho se čeká například v Praze na operaci kyčle?
Neřeknu vám, kolik se čeká v Praze, ale řeknu vám, kolik se čeká v Ústí nad Labem: devět až dvanáct měsíců.

To je hodně.
Ano.

A víte, že v Praze se dá rychlejší termín koupit?
To není legální a není to ani podle lékařské etiky. Termín operace přece určuje zdravotní stav, nikoliv peněženka.

Jenže taková je realita a sotva ji změníte jen tím, že budete mluvit o rovném přístupu.
Myslím, že určité řešení by bylo v závazných takzvaných waiting-listech. Podle počtu pacientů v pořadnících by si nemocnice nasmlouvala platby od zdravotních pojišťoven, aby nebyla jako dnes limitována penězi, kolik operací provede. Tím by se jistě zkrátily čekací doby.

A pokud by i tak chtěl někdo operaci hned (mluvím samozřejmě o plánovaných, nikoli akutních), nechť využije plně soukromých zařízení a zaplatí si celou operaci sám. Ale upozorňuji, že tato částka se třeba u kyčelního kloubu pohybuje kolem milionu korun.

Jiný příklad - za asistenci porodníka u porodu, kterého si žena sama zvolí, se v Praze neoficiálně platí kolem deseti tisíc korun. Je to pro vás přijatelné, když jde svým způsobem o nadstandardní službu?
Dnes je to mimo rámec zákona, protože nebylo dosud řečeno, co je a co není standard. Až to bude řečeno, umím si do budoucna něco takového představit. Mohlo by se to třeba týkat i výběru ve stravování.

Byla jste proti plánu stranického kolegy Zdeňka Škromacha, aby lidé starší 70 let měli léky zdarma. Máte jiný plán?
Chci, aby praktický lékař mohl třeba vlastním rozhodnutím odpustit pacientovi doplatek u léku, za který se normálně připlácí, pokud jej nemocný potřebuje a jiný brát nemůže. Dnes je třeba žádat souhlas revizního lékaře, což je mnohdy komplikované a ne vždy se té možnosti využívá. Revizní lékař by měl hlídat, aby se této možnosti nezneužívalo.

Kolik to bude pojišťovny stát navíc?
Odhaduji něco kolem dvou miliard korun.

Chcete přisypávat do zdravotnictví další peníze ze státního rozpočtu, nebo budete hledat i úspory uvnitř?
Zdravotnictví dnes dostává 7,1 7,3 procenta hrubého domácí produktu, což představuje zhruba 140 miliard. Výběr pojistného dnes dosahuje 96 procent, to už je dobré, ale protože každé procento znamená obrovské množství peněz, je třeba výběr nadále zlepšovat.

Další cestou jsou platby státu za státní pojištěnce. Myslím, že tak, jak jdou důchody ruku v ruce s inflací, mělo by se počítat i s pravidelným zvyšováním těchto plateb. A další peníze by bylo možné najít v zefektivnění sítě nemocnic.

V okruhu třiceti kilometrů je dnes několik nemocnic stejného typu, naopak nám chybějí lůžka pro chronicky nemocné a rehabilitaci. Ostatně včasná rehabilitace by pustila mnohé lidi dříve do práce a to by se projevilo zpětně v příjmech zdravotního pojištění.

Myslíte i na úniky peněz kvůli neřízeným investicím v nemocnicích?
Ano, nemocnice je třeba rozdělit na jednotlivé kategorie trojího typu a v nich pak musí být závazně dáno, co musí daná nemocnice splňovat například v přístrojovém vybavení. Není samozřejmě dobré mít tři počítačové tomografy v jednom okrese a na jednom pracovat dvě až tři hodiny denně. To už se mi přece jako manažerovi vyplatí vzít pacienta a odvézt ho třicet či padesát kilometrů, kde bude přístroj plně vytížený než přístroj mít, ale nevytížit ho.

Příjmy soukromých lékařů jsou u nás tabu, ale řekněte mi: jako majitelka soukromé ordinace v oboru ortopedie a rehabilitace si vstupem na ministerský post pohoršíte, nebo polepšíte?
Polepším. Ale kvůli penězům to určitě nedělám.

Víte, že křeslo ministra zdravotnictví je hodně nejisté?
Říká se mu katapultážní, vím.

Uchováváte si ordinaci pro případ, že by bylo katapultážní i pro vás?
Ne. Po deseti letech nastala konečná. Oznámila jsem ukončení praxe na okresním úřadě, snad ji odkoupí kolega. Návratu pro mě určitě není. Je mi to líto. Ale tohle pro mne byla obrovská výzva.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video