Premiér povídal o škodách, které vznikli při povodních. Klidně se vsadím, že kdyby, se někdo jakéhokoliv politika kromě pana Karáska a paní Fisherové zeptal, kolik činí škoda na povodních, tak by řekl: nevím,tak dvacet miliard.
A kdyby mu ten tazajíci řekl, že to je sedmdesát miliard, určitě by se zděšeným výrazem řekl, že to není možné a že takovou škodu nečekal.
My ve škole máme aspoň takovou slušnost, že když si o hodinách šeptáme, šeptáme se svým sousedem a snažíme se nějak dělat, že nešeptáme.J(což se většinou stejně nepodaříJ) Ale ani to už naši milí politici nesvedou, proto se normálně procházejí mezi svými lavicemi a naprosto nahlas si sdělují své zážitky z minulých dnů. . .
Když jsem tam tak přišla, říkala jsem si, že kdybych byla malá, myslela bych si určitě, že jsem přišla někam do krásného zámku a tam sedí pár strýčku,nebo nějakých jiných pohádkových osůbek, kteří neustále pochodují sem a tam a přitom drží u ucha nějakou divnou krabičku do které něco řvou, nebo mají místo krabičky nějaké papíry na kterých jsou různé nápisy. . .A uprostřed toho stojí další strýček, který se neustále snaží překřičet dav těch ostatních.
Ale jelikož už nejsem až tak malá (i když mi občas přijde, že se tak ke mně většina lidí chováJ),tak mi bylo jasné, že to nebyli hodní strýčkové z pohádek v překrásném zámku. Možná by mi tak ještě mohlo přijít, že to jsou pohádkové osůbky, ale poněkud bez magických schopností. Ale spíš mi bylo hned jasné, že to byli politici, kteří když měli poslouchat, tak telefonovali ze svých drahých mobilů, a když konečně dotelefonovali, tak si četli noviny, nebo se jen tak procházeli a klábosili mezi sebou. Tak mé tak napadá, proč tam vůbec v tom parlamentu jsou? Vždyť se toto téma mohlo týkat i jich. Jen málo lidí nezasáhli letošní povodně a nedokážu si představit, že z těch asi třiceti lidí, co tam seděli, se to nedotklo ani jednoho… Myslím, že správný politik by měl aspoň trochu vědět, co se děje v té zemi, kde ho lidi zvolili, aby rozhodoval o jejich životě. Jak to tam tak vypadalo, tak být politikem je docela pohodlné: Jezdíte si v autě s řidičem, místo jakékoliv práce si čtete noviny a hrajete si velice populární hru, kterou zná skoro každý, kdo má mobilní telefon, a která se jmenuje had. Peněz máte také dost, a nezatěžujete se takovými maličkostmi, jako je rozhodování mezi koupením chleba nebo housek, protože jedno je levnější, ale druhé je zase lepši… Spíš máte obrovské dilema z toho, jestli koupit auto značky škoda nebo Opel…
Akorát by mě na tomto povolání štvalo to, že by mě 99% obyvatel české republiky nesnášelo…
Ale jsem ráda, že jsem poznala již takhle brzo, jací vlastně jsou ti naši politici, kteří by měli hájit právo občanů. Jen tak tiše doufám, že až já půjdu poprvé volit, bude tu už nová generace politiků, která bude aspoň trochu splňovat nároky, které na ně klade většina lidí…
A kdyby mu ten tazajíci řekl, že to je sedmdesát miliard, určitě by se zděšeným výrazem řekl, že to není možné a že takovou škodu nečekal.
My ve škole máme aspoň takovou slušnost, že když si o hodinách šeptáme, šeptáme se svým sousedem a snažíme se nějak dělat, že nešeptáme.J(což se většinou stejně nepodaříJ) Ale ani to už naši milí politici nesvedou, proto se normálně procházejí mezi svými lavicemi a naprosto nahlas si sdělují své zážitky z minulých dnů. . .
Když jsem tam tak přišla, říkala jsem si, že kdybych byla malá, myslela bych si určitě, že jsem přišla někam do krásného zámku a tam sedí pár strýčku,nebo nějakých jiných pohádkových osůbek, kteří neustále pochodují sem a tam a přitom drží u ucha nějakou divnou krabičku do které něco řvou, nebo mají místo krabičky nějaké papíry na kterých jsou různé nápisy. . .A uprostřed toho stojí další strýček, který se neustále snaží překřičet dav těch ostatních.
Ale jelikož už nejsem až tak malá (i když mi občas přijde, že se tak ke mně většina lidí chováJ),tak mi bylo jasné, že to nebyli hodní strýčkové z pohádek v překrásném zámku. Možná by mi tak ještě mohlo přijít, že to jsou pohádkové osůbky, ale poněkud bez magických schopností. Ale spíš mi bylo hned jasné, že to byli politici, kteří když měli poslouchat, tak telefonovali ze svých drahých mobilů, a když konečně dotelefonovali, tak si četli noviny, nebo se jen tak procházeli a klábosili mezi sebou. Tak mé tak napadá, proč tam vůbec v tom parlamentu jsou? Vždyť se toto téma mohlo týkat i jich. Jen málo lidí nezasáhli letošní povodně a nedokážu si představit, že z těch asi třiceti lidí, co tam seděli, se to nedotklo ani jednoho… Myslím, že správný politik by měl aspoň trochu vědět, co se děje v té zemi, kde ho lidi zvolili, aby rozhodoval o jejich životě. Jak to tam tak vypadalo, tak být politikem je docela pohodlné: Jezdíte si v autě s řidičem, místo jakékoliv práce si čtete noviny a hrajete si velice populární hru, kterou zná skoro každý, kdo má mobilní telefon, a která se jmenuje had. Peněz máte také dost, a nezatěžujete se takovými maličkostmi, jako je rozhodování mezi koupením chleba nebo housek, protože jedno je levnější, ale druhé je zase lepši… Spíš máte obrovské dilema z toho, jestli koupit auto značky škoda nebo Opel…
Akorát by mě na tomto povolání štvalo to, že by mě 99% obyvatel české republiky nesnášelo…
Ale jsem ráda, že jsem poznala již takhle brzo, jací vlastně jsou ti naši politici, kteří by měli hájit právo občanů. Jen tak tiše doufám, že až já půjdu poprvé volit, bude tu už nová generace politiků, která bude aspoň trochu splňovat nároky, které na ně klade většina lidí…
