V telefonu se mi ozvalo, že jsem se dovolala na linku Oskar Imax , a že operátoři vyřizují požadavky zákazníků, kteří se dovolali přede mnou a byla jsem přepojena na hudbu. Čekala jsem tedy, že jsem zařazena "do fronty", tak jak tomu bývá u většiny podobných linek, k mému velkému překvapení byl hovor po několika sekundách zrušen. Myslela jsem si, že to je nějaká technická závada, ale závada to nebyla, na další pokus se mi to stalo znovu, opět se mi ozvala hudba a potom byl hovor zrušen. Celkem se to opakovala osmkrát a až podeváte jsem měla to štěstí, že jsem se konečně dovolala a lístky si zarezervovala. I přesto, že mě pouhá rezervace vyšla asi na 30 Kč, říkala jsem si, no budiž, teprve začínají...
K mému nemilému překvapení mě hned další nedostatek čekal, když jsem si zarezervované lístky kupovala a zeptala se, jak dlouho projekce Do hlubin trvá. Bohužel, slečna prodávající nevěděla. A další překvapení - jako většina ukázněných diváků, jsem na projekci, která měla začínat ve 21 hod. přišla o 10 min. dříve, abych se v klidu usadila a nerušila potom pozdním příchodem ostatní. Co mě ale nečekalo - dav lidí čekající před sálem. Asi 500 lidí (nevím, kolik je přesná kapacita sálu) netrpělivě přešlapovalo, bez jakéhokoliv vysvětlení až do 21:15 před vstupem. Vzduch byl naprosto vydýchaný, horko a do toho pach z pražícího se popcornu. Ve 21:15 jsme se tedy dočkali a byli vpustěni dovnitř, ale co nás nečekalo - další frontička, tentokrát na brýle. Celý uřícení jsme se usadili do křesel a čekali na projekci. Projekce začala, nasadila jsem si brýle a ejhle, brýlky měly špinavá skla, nějaké fleky, které ovšem nebyly od mých rukou. Brýle jsem měnit nešla, protože jsem nechtěla rušit okolí a také se nechtěla připravit o začátek.
Dobře, shlédli jsme kino, začaly běžet titulky a nejednou se vyrojili dívky a hoši s modrými sáčky a jako šílení se začali tlačit mezi lidi a jako supi hledat odpadky. Jsem zvyklá, asi jako hodně jiných lidi, zůstat sedět a ještě si přečíst titulky a trochu vstřebat atmosféru z filmu. Tady mi to ovšem umožněno nebylo. Připadalo mi to jako - film jste viděli, zvedněte se a rychle běžte pryč, čekají další. Je hezké, že se starají o pořádek, ale dá se to udělat trochu taktněji a ne do kina plného lidí poslat holky a kluky s velkými sáčky, aby se brodili mezi ještě sedícími lidmi.
No a další překvapení na závěr - východ. Po vrácení brýlí se oba postranní východy spojily v jeden a jako stádo, ani nechci psát čeho, jsme kráčeli úzkou, nevlídnou chodbou neznámo kam. Všichni jsme se po sobě dívali a nevěřili, místo pěkného útulného východu obyčejné schodiště, které ani náhodou nepřipomínalo kino, žádné obrázky, žádný koberec, nic, jen žluté linoleum a stěny. Na konci té "hrůzy" jsme byli vyvrženi přímo mezi obchody v nákupní galerii.
Rozhodla jsem se, že se o mé zážitky podělím s knihou přání a stížností, místo toho jsem však potkala "pana" manažera, kterého jsem se zeptala, jak chcete udržet lidi, aby do Imaxu chodili, zároveň jsem mu vylíčila své pocity. On nejenže mé dotazy vůbec nepochopil, ale nebyl schopen ani nějak odpovědět. Dostalo se mi odpovědi, jako že tam stojí všichni apod., ale největší perličkou byla odpověd, že když se mi to tam nelíbí, můžu jít jinam, třeba na Nový Smíchov, že v Praze je kin dost. A to byla poslední kapka.
Takhle se má chovat manažer kina, takhle má uvažovat, to je přistup k zákazníkovi??? Co je to za manažera a za společnost, která ho zaměstnává, jaký je to přistup k zákazníkům??? Vyplývá z toho jediné - zaplaťte, rychle se na to podívejte a už honem běžte pryč, čekají další, my musíme vydělávat peníze. Kde je zákazník??? Je sice pěkné, že vedení Imaxu chce toto kino maximálně vytížit, chápu to, jeho vybudování stálo spoustu peněz, ale za takovouhle cenu? Není to krátkozraké? Každý se půjde na 3D podívat ze zvědavosti jednou a už víckrát nepůjde. Ne všichni lidé jsou tady totiž hloupí, většina z nich, možná k překvapení vedení kina Oskar Imax, používá mozek.
K mému nemilému překvapení mě hned další nedostatek čekal, když jsem si zarezervované lístky kupovala a zeptala se, jak dlouho projekce Do hlubin trvá. Bohužel, slečna prodávající nevěděla. A další překvapení - jako většina ukázněných diváků, jsem na projekci, která měla začínat ve 21 hod. přišla o 10 min. dříve, abych se v klidu usadila a nerušila potom pozdním příchodem ostatní. Co mě ale nečekalo - dav lidí čekající před sálem. Asi 500 lidí (nevím, kolik je přesná kapacita sálu) netrpělivě přešlapovalo, bez jakéhokoliv vysvětlení až do 21:15 před vstupem. Vzduch byl naprosto vydýchaný, horko a do toho pach z pražícího se popcornu. Ve 21:15 jsme se tedy dočkali a byli vpustěni dovnitř, ale co nás nečekalo - další frontička, tentokrát na brýle. Celý uřícení jsme se usadili do křesel a čekali na projekci. Projekce začala, nasadila jsem si brýle a ejhle, brýlky měly špinavá skla, nějaké fleky, které ovšem nebyly od mých rukou. Brýle jsem měnit nešla, protože jsem nechtěla rušit okolí a také se nechtěla připravit o začátek.
Dobře, shlédli jsme kino, začaly běžet titulky a nejednou se vyrojili dívky a hoši s modrými sáčky a jako šílení se začali tlačit mezi lidi a jako supi hledat odpadky. Jsem zvyklá, asi jako hodně jiných lidi, zůstat sedět a ještě si přečíst titulky a trochu vstřebat atmosféru z filmu. Tady mi to ovšem umožněno nebylo. Připadalo mi to jako - film jste viděli, zvedněte se a rychle běžte pryč, čekají další. Je hezké, že se starají o pořádek, ale dá se to udělat trochu taktněji a ne do kina plného lidí poslat holky a kluky s velkými sáčky, aby se brodili mezi ještě sedícími lidmi.
No a další překvapení na závěr - východ. Po vrácení brýlí se oba postranní východy spojily v jeden a jako stádo, ani nechci psát čeho, jsme kráčeli úzkou, nevlídnou chodbou neznámo kam. Všichni jsme se po sobě dívali a nevěřili, místo pěkného útulného východu obyčejné schodiště, které ani náhodou nepřipomínalo kino, žádné obrázky, žádný koberec, nic, jen žluté linoleum a stěny. Na konci té "hrůzy" jsme byli vyvrženi přímo mezi obchody v nákupní galerii.
Rozhodla jsem se, že se o mé zážitky podělím s knihou přání a stížností, místo toho jsem však potkala "pana" manažera, kterého jsem se zeptala, jak chcete udržet lidi, aby do Imaxu chodili, zároveň jsem mu vylíčila své pocity. On nejenže mé dotazy vůbec nepochopil, ale nebyl schopen ani nějak odpovědět. Dostalo se mi odpovědi, jako že tam stojí všichni apod., ale největší perličkou byla odpověd, že když se mi to tam nelíbí, můžu jít jinam, třeba na Nový Smíchov, že v Praze je kin dost. A to byla poslední kapka.
Takhle se má chovat manažer kina, takhle má uvažovat, to je přistup k zákazníkovi??? Co je to za manažera a za společnost, která ho zaměstnává, jaký je to přistup k zákazníkům??? Vyplývá z toho jediné - zaplaťte, rychle se na to podívejte a už honem běžte pryč, čekají další, my musíme vydělávat peníze. Kde je zákazník??? Je sice pěkné, že vedení Imaxu chce toto kino maximálně vytížit, chápu to, jeho vybudování stálo spoustu peněz, ale za takovouhle cenu? Není to krátkozraké? Každý se půjde na 3D podívat ze zvědavosti jednou a už víckrát nepůjde. Ne všichni lidé jsou tady totiž hloupí, většina z nich, možná k překvapení vedení kina Oskar Imax, používá mozek.
