Tak se tam chovej slušně, slyšelo v září mnoho začínajících vysokoškoláků. Předtím si zabalili velkou krosnu a rodiče v bance zadali trvalý příkaz, který jejich potomkovi zajistí každoměsíční přísun peněz na život. Vztahy v rodině takový okamžik zákonitě změní.
"Na koleji si připadám absolutně svobodný, rozhoduji, co budu dělat, kolik utratím a podobně," říká druhák Jakub z pražské Vysoké školy ekonomické.
Zatímco studenti prvních ročníků si velkých změn zatím nemuseli všimnout, Jakub už vidí ve vztahu k rodičům výrazný posun od doby, kdy před rokem na vysokou nastupoval.
"Když přijedu na víkend domů, připadá mi to jak výlet do jiného světa, návrat do dětství. Oproti svobodě, kterou mám v Praze, je to velký kontrast," popisuje.
Rodiče mu radí, co má kdy dělat, stále se na něco vyptávají a co chvíli přidají zásadní radu do života, kterou Jakub považuje spíše za špatný vtip. "Zdá se, jako by ve výchově vždycky navázali tam, kde minule přestali, bez ohledu na týdenní pauzu," směje se.
Za poučováním bývá starost
Matka a otec to obvykle vidí obráceně. "Za syna máme velkou odpovědnost, ten by přitom domů nejraději nejezdil. Když musí, položí doma tašku a běží za kamarády, jako by se nám vyhýbal. Pokud ale potřebuje na svou svobodu peníze, najednou si vzpomene, že má rodiče," krčí rameny matka studenta Lenka Doležalová.
Psycholožka Petra Nebesová z pražské Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy upozorňuje, že separace studenta od rodičů, kteří ho stále živí, je jen částečná.
"Většinou je student společensky i ekonomicky závislý na svých rodičích." Přebývá u nich o víkendech a během prázdnin. Kromě přísunu finančních prostředků mu poskytují další péči a zázemí.
I student, který se při škole uživí vlastní prací, si všimne, že zatímco se jeho život rychle mění, rodiče v něm nadále spatřují své "malé" dítě, na jehož osudu jim záleží.
"Nesmíme zapomenout, že převážná většina rodičů svým dětem radí a poučuje je, jak mají žít, protože o ně mají starost a záleží jim na tom, aby byly šťastné. Mají je rádi, i když způsob sdělování této lásky je pro dospívající potomky někdy matoucí a může se jevit jako kontrola," připouští Nebesová.
Konfliktu se nevyhnete
Rodinná poradkyně Šárka Poupětová z pražského terapeutického institutu Aktip připomíná, že situace, kdy děti rodičům "vylétají z hnízda", je přirozeně konfliktní.
Konflikt je podle ní dokonce vývojovým stupněm nezbytným pro osamostatnění mladého člověka. "Nelze proto radit, jak se chovat, aby nevznikl. Může mít ale různou podobu," zdůrazňuje.
Právě to je úkol pro rodiče i jejich potomka - aby krize přispěla k osamostatnění studenta. Pomůže při postupné proměně jeho postavení v rodině, kdy se z dítěte stane dospělý člověk s vlastní odpovědností a předpoklady v budoucnu založit rodinu vlastní.
Jak takový přechod zvládnout, aby se naopak nenarušily vztahy v rodině a nedošlo k jejímu případnému rozvrácení? "Předpokládá to dost práce na obou stranách. Zejména pro rodiče je často těžké dívat se, jak potomek při poznávání světa prochází riziky, která si musí poznat na vlastní kůži, a oni ho před nimi již nemohou ochránit," poznamenává Poupětová.
Říkejte si věci na rovinu
Rodiče a děti by spolu měli hovořit otevřeně. Především se dohodnout na pravidlech dalšího soužití.
"Znamená to trochu změnu v komunikaci z nerovné pozice rodič-dítě do rovnocenné pozice dospělý-dospělý. V té se konflikty řeší lépe. Lze se pak domlouvat podobně jako při obchodním jednání," navrhuje Šárka Poupětová.
Psycholožka Petra Nebesová doporučuje, aby se rodiče bez okolků a výmluv otevřeně přiznali, že se o své dítě bojí, a chtějí, aby žilo spokojeně. Že s ním chtějí trávit hodně času, protože se jim po něm přes týden stýská.
"Když to udělají bez poučování, bude pak pro jejich potomka mnohem snazší naslouchat některým radám a doporučením z jejich strany," míní Nebesová.
Studenti by se zase měli snažit rozdělit svůj víkendový a prázdninový čas mezi své přátele a právě rodiče.
"Pro ně pak bude méně obtížné popustit uzdu jejich svobodě, nechat je ukázat, že některé věci již zvládají sami, a dát jim možnost, aby o nich také sami rozhodovali," vysvětluje psycholožka.