Anna Marie Andersová si své příjmení nechala i po sňatku s americkým podplukovníkem Robertem Costou. Jméno, které nosí po svém otci, veliteli polské západní armády, generálovi Władysławu Andersovi, je totiž pro Poláky legendární.
Generál Władysław Anders
Andersovi se po dohodě se Stalinem podařilo ze sovětských zajateckých táborů a z vyhnanství na Sibiři a ve Střední Asii vysvobodit přes 120 tisíc Poláků. A přes Írán a Irák je převést k západním spojeneckým vojskům, v jejichž řadách bojovali do konce druhé světové války.
Pětašedesátiletá Anna Marie Andersová, která je senátorkou za vládnoucí Právo a spravedlnost, chce nyní dokončit otcovo dílo. A z Kazachstánu a Sibiře dostat zpět do Polska desítky, možná až stovky tisíc Poláků a jejich potomků, kteří se v minulých desetiletích nemohli vrátit do Polska.
„Je to pro mě už mnoho let velice důležité. Byl to sen mého otce, aby se mu ze Sibiře podařilo dostat na svobodu a do Polska co nejvíce lidí. Jemu se podařilo zachránit sto dvacet tisíc lidí a celý život litoval, že jich nebylo více,“ uvedla tento týden Anna Marie Andersová, když představovala nový zákon o repatriaci Poláků. „Všichni potomci pronásledovaných Poláků se budou moci vrátit do Polska,“ zdůraznila Andersová.
Stát chce za vyhnance platit nájem i školu
Pro Poláky poslané po roce 1939 do vyhnanství na Sibiř nebo do Střední Asie a jejich potomky připraví stát prostředky na jejich přepravu do vlasti, na nájem, výuku ve školách a další potřeby nutné pro jejich integraci v Polsku.
„Zákon je postavený tak, aby se tito Poláci od momentu, kdy vstoupí na polskou půdu, mohli spolehnout na to, že se o ně stát zcela postará,“ uvedl ministr v prezidentské kanceláři Henryk Kowalczyk.
Už letos má být podle jeho slov z polského rozpočtu vyčleněno na návrat polských krajanů třicet milionů zlotých, v přepočtu asi 200 milionů korun „Chceme, aby se první repatrianti mohli vrátit do Polska už ve druhé polovině příštího roku,“ dodal Kowalczyk. Celý projekt má trvat deset let.
Podle sčítání lidu žije například v Kazachstánu asi 30 tisíc Poláků, zároveň se 200 až 300 tisíc lidí hlásí v Kazachstánu ke katolické víře, z čehož většina jsou právě potomci Poláků vysídlených Stalinem do kazašského vyhnanství.
Kdo se chtěl vrátit, už v Polsku je, míní historik
Podobně je to v Rusku, kde žije asi 73 tisíc Poláků, ale jak uvádějí varšavské prameny, polský původ mají stovky tisíc dalších. Tisíce Poláků navíc dodnes žijí v sibiřské části Ruska, a tedy v místech, kam byli na počátku druhé světové války Stalinem vysídleni.
Někteří odborníci však celý projekt kritizují jako nesmyslný a tvrdí, že jeho záměrem je hlavně odmítnout imigranty ze Sýrie a dalších muslimských zemí pod záminkou, že se Polsko musí postarat v první řadě o polské navrátilce.
„Problém repatriace Poláků neexistuje,“ tvrdí historik Marcin Zaremba. „Poláci, kteří se chtěli vrátit, se už dávno vrátili,“ zdůrazňuje. Repatriace byla možná už po druhé světové válce a pak i po rozpadu Sovětského svazu. „Teď tam žijí jen potomci Poláků, kteří se tam už zařadili do společnosti a za partnery přijali často Kazachy a Rusy,“ argumentuje.
„Cílem je také, abychom mohli EU říci, že nebudeme přijímat utečence, protože se musíme postarat hlavně o repatrianty. Je to celé politický humbuk,“ dodává historik.
