Premiér Mikuláš Dzurinda uvedl, že členství "bude zadostiučiněním pro lidi, kteří trpěli za železnou oponou".
Opět se postavil na stranu USA, když řekl, že sjednocená Evropa nesmí jít proti Americe, ale ani Spojené státy proti transatlantickému spojenectví.
Dzurinda zvlášť poděkoval opozici za podporu a pouze jemně se dotknul neúspěchu Mečiarovy vlády v roce 1997, kdy Slovensko nedostalo pozvánku do aliance.
Připomenul, že tehdy vůbec nebylo jasné, jestli nastane druhá vlna rozšiřování. Předseda HZDS Vladimír Mečiar hlasoval pro vstup do NATO.
Schůzi sledovali z balkónu i diplomaté zemí aliance, parlamentní debata je však unavila a po čase začali odcházet.
Předseda komunistů Jozef Švec prohlásil o Dzurindovi, že je "hlavní pobočník určovatele osudu světa pana Bushe II." a kritizoval parlament, že odmítl referendum o vstupu do aliance. Stoupenci NATO podle Ševce využívají různé nástroje manipulace a zamlčují možnosti neutrality či kroky Evropské unie k vlastním bezpečnostním strukturám.
Vládu za její proamerické postoje ostře napadl i předseda strany Smer Robert Fico, i když samotný vstup do NATO podpořil. Uvedl, že v Iráku nejde o principy a morálku a Dzurindův kabinet ani jednou nenašel odvahu odsoudit zabíjení civilistů.
Vláda prý ráda poslouchá zprávy o účasti Slovenska na poválečné obnově Iráku, ale on pochybuje o tom, jaký prostor Slovensko ve skutečnosti dostane.
Premiér Dzurinda se omezil na stručnou reakci: "Trapné."
Ministr zahraničí Eduard Kukan SME sdělil, že kdyby byl Fico ve vládě, jeho slova "by v hlavách západních představitelů vyvolala mnohé obavy a znepokojení".
Rozhodnutí o přistoupení Slovenska k Severoatlantické smlouvě je podle prezidenta Rudolfa Schustera završením úsilí ústavních činitelů Slovenska o garance bezpečnosti země. Tu si Slovenská republika podle prezidenta vydobude právě ukotvením v této organizaci, kterou on sám považuje za nejefektivnější v oblasti kolektivní obrany v současném světě.
C Petit Press, a.s. - publikováno se souhlasem vydavatele deníku SME
