NATO zápasí s vnitřními spory

Istanbulský summit NATO bude testem vztahů mezi Evropou a Amerikou. Podaří se překonat rozpory z doby války v Iráku? Na tom závisí samotná budoucnost aliance. Další neshody by buď zpochybnily smysl existence NATO, nebo by přinejmenším omezily její význam.
Zastánce pevné vazby mezi oběma břehy Atlantiku mohla potěšit skutečnost, že se Američané shodli s Francouzi i dalšími Evropany na textu klíčové rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Ta má umožnit předání moci v Iráku místním orgánům.

Ale i skeptici se mají o co opřít. Když americký prezident George Bush přišel na summitu zemí G8 s návrhem na širší zapojení NATO v Iráku, francouzský prezident Jacques Chirac tuto myšlenku vcelku jednoznačně odmítl. Zapojení aliance v okupované zemi nepodporuje ani Německo. Podobný postoj zastává také Česko.

Politici vycházejí z nálad evropské veřejnosti, která se k vojenské přítomnosti v Iráku staví převážně skepticky.

Přesto politikům musí být jasné, že se Evropané a Američané navzájem potřebují. Spojené státy, které v Iráku čelí velkým problémům, chtějí zaštítit své úsilí širším mezinárodním mandátem. Časy jednostranného amerického přístupu začínají být minulostí.

Němci i Francouzi zase dobře vědí, že kdyby Američané v Iráku zcela ztroskotali, nemohl by se radovat nikdo. Nestabilita v oblasti by dále zvýšila hrozbu teroristických útoků. V ohrožení by koneckonců byly i důležité dodávky ropy z Blízkého východu.

Přítel v nouzi

"Přítel v nouzi je přítelem, kterému je nutné pomoci," uvedl přední německý analytik a bývalý politik Otto Lambsdorff v článku pro deník International Herald Tribune. Tento list však také názorně ukázal, že pro takovou politiku nebude snadné získat veřejnou podporu.

Citoval totiž mladou Italku, která ostře napadla klíčového Bushova spojence v Evropě – italského premiéra Silvia Berlusconiho. Ten podle ní kopíruje Mussoliniho, který "také chtěl být nejlepším přítelem nejmocnějšího muže na světě."

Právě Italové přichystali masovou demonstraci proti Georgi Bushovi během jeho nedávné návštěvy Říma. Je však nutné dodat, že tato demonstrace se uskutečnila v době kampaně před volbami do Evropského parlamentu.

Z tohoto pohledu je důležité, že se summit NATO koná až po těchto volbách. Politici by se měli zaměřit na racionální hledání společných zájmů, nikoliv na líbivá hesla. Mnoho lidí se dodnes domnívá, že ostře odmítavý postoj německého kancléře Gerharda Schrödera k válce v Iráku se zformoval v německé předvolební kampani v roce 2002.

Stále rozdílné představy

Navzdory společným zájmům je nicméně jasné, že v řadě oblastí se budou názory Američanů a některých evropských spojenců nadále zásadně lišit. Evropané ve svých iniciativách pro Blízký východ kladou daleko větší důraz na řešení izraelsko-palestinského konfliktu. A Blízký východ bude klíčovým tématem istanbulského summitu.

Spojené státy nedávno uvalily obchodní sankce na Sýrii, Evropská unie naopak posiluje ekonomickou spolupráci s touto zemí. Němci a Francouzi mají výhrady k zapojení NATO v Iráku, neboť se obávají, že to Iráčané nebudou považovat za vstřícný krok. Nestane se v jejich očích aliance pouze prodlouženou rukou Ameriky?

Objevují se i dohady, že Američané chtějí do Iráku vtáhnout mezinárodní organizace jako OSN či NATO jen proto, aby si po dosavadních nezdarech připravili půdu pro vlastní odchod.

Analytici upozorňují, že americko-evropské neshody mohou mít hlubší kořeny. Spojené státy jsou nuceny vystupovat jako jediná světová supervelmoc, zatímco Evropané jsou příliš zaujati problematikou integrace EU. Po teroristických útocích z 11.září se Američané navíc stali většími patrioty.

Právě boj proti terorismu však tlačí Evropu i Ameriku na jednu loď. Tu navíc drží nad vodou velmi úzké ekonomické vazby mezi oběma břehy Atlantiku.


Video