Tak jsem zase po letech stál na ulici, proti mně policista v mých letech a chtěl občanku.
"Proč?" zeptal jsem se.
"Bude to zasedání, už kontrolujeme každého…" Nedořekl a já jsem si vzpomněl, jak kdysi mě a partu mých kamarádů kontrolovali stejně policajti, co celé noci před akcí hlídali velké ploty a zdi, aby je někdo nepopsal něčím nepatřičným. A najednou těch vzpomínek bylo víc. Například na banány, pomeranče, maso na řízky, co se náhodou objevily po letech v obchodech a na řeči pana Vondry o tom, že by bylo dobře, aby velké obchodní řetězce udělaly výprodeje.
Na soutěže o tom, co víme o dějinách KSČ a podobnou soutěž, která před chvílí proběhla v rádiu a byla o NATO. Výherce soutěže o KSČ se směl zúčastnit zahájení sjezdu, jiný výherce se zúčastní oběda v rámci jednání NATO. Když přijížděl Brežněv do Prahy, byla uzavřená Leninka, jen pionýři na povel mávali vlaječkami. Pan Bush bude mít smůlu, bude na Evropské sám. Ale to je jen opomenutí. Určitě by se dal přemluvit dnešní Pionýr a děti by byly. Pár vzpomínek, ale byly si tak podobné v té servilitě, že se nedaly neporovnat. Ale ze vzpomínek nejde žít. Díval jsem se na toho policistu, na všechen ten mumraj kolem, na ty milióny vyhozené za dva dny v době, kdy stovky našich spoluobčanů nemají kde bydlet. Kolik vysoučešů by se dalo koupit za jednu jedinou svačinku vyvolených, kolik lidí by mohlo bydlet, kdybychom summit po povodních odřekli…
Jan Pelc
