Mapu tehdy známého světa vytvořil německý kartograf Henricus Martellus, který působil v italské Florencii, někdy mezi lety 1489 až 1491.
Teorii vědců podle magazínu Smithsonian nahrává, že když Kolumbus dorazil na Bahamy, domníval se, že je blízko Japonska. Jeho představa byla v souladu s chybným umístěním země právě na Martellusově mapě, která zobrazuje pouze Asii, Afriku a Evropu.
Výzkumníci mapu dlouho přehlíželi, protože značná část jejího textu už dávno vybledla. Pro novou analýzu proto museli nasadit sofistikované nástroje, aby prohledali jen sotva zřetelné poznámky vryté do jejích okrajů. Její snímky tak vytvořili pod dvanácti různými frekvencemi světla, od ultrafialového až po infračervené (zdigitalizovanou mapu si můžete prohlédnout zde).
Analýza mapy odhalila stovky názvů různých zeměpisných míst a šedesát psaných pasáží, píše The Washinghton Post. Mapa tak například popisuje, že v jihovýchodní Asii existují druhy „torpédovitých ryb“, které omračují místní rybáře. Pasáž o severní Asii, která vychází z příběhů jiných cestovatelů včetně Marka Pola, zase popisuje „sedm království“, jejichž obyvatelé byli hlavně křesťané.
Vzhledem k tomu, že mapa vznikla v době renesance, nabízí podle vědců zajímavý pohled na evropské vnímání světa ve věku poznávání a začínající kolonizace. „Je to chybějící článek pro naše pochopení toho, jak lidé dříve nazírali na svět,“ uvedl vedoucí výzkumu Chet Van Duzer.
Martellus ve své mapě, která se nyní nachází v knihovně Yaleovy univerzity, vycházel i z nových objevů, včetně detailů z plaveb Marka Pola a portugalských cest kolem mysu Dobré naděje. Zdá se také, že slavná Waldseemüllerova mapa, která vznikla v roce 1507 a jako první na světě zobrazila i Ameriku, Martellusovu mapu využila jako zdroj.
