„Když jsem odevzdával zápis o událostech ve městě v roce 1968, největší pozornost vzbudila část, v níž jsem popisoval průběh 21. srpna a následujících dní, jak jsem to pozoroval kolem sebe. Po výměně pracovníků na odboru školství a kultury tehdejšího městského národního výboru noví funkcionáři požadovali, abych kroniku přepracoval v duchu normalizace. Odmítl jsem to s odůvodněním, že jsem psal jenom to, co jsem viděl a slyšel, a že na svém zápisu trvám,“ vzpomíná dnes už téměř třiasedmdesátiletý Cekota.
Jeho slova potvrzuje i úvodní zápis nového zlínského kronikáře Oty Frice v kronice za rok 1969, která je nyní uložena ve Státním okresním archivu ve Zlíně-Klečůvce:
Poslední ročník od dr. Cekoty zachycuje průběh bouřlivého roku 1968. Vzhledem k subjektivistickým hlediskům na některé události, jimž se bez časového odstupu kronikář v mezním údobí nevyhne, byla k posouzení konceptu vytvořena mimořádná městská komise a nový vedoucí městského odboru školství, kultury a zdravotnictví Oldřich Sviták byl radou pověřen, aby během prvního čtvrtletí 1970 závadné části v textu přepracoval. To se také stalo.
Zlín, tehdy Gottwaldov, má za rok 1968 v archivu na Klečůvce uchovávanou kroniku, která je normalizačně upravena proti autorskému textu řádně jmenovaného kronikáře. Sám se tehdy na normalizačních úpravách odmítl podílet. „Za těchto okolností jsem s psaním městské kroniky skončil,“ říká Vojtěch Cekota st.
Kam se ztratil jeho původní text? Při přepracování kroniky za rok 1968 z něj normalizátoři nepochybně vycházeli. Byl však potom zničen? Nebo jej některý ze zaměstnanců radnice, který ještě sympatizoval s demokratizačním vývojem, ukryl a mohl by jej ještě dnes do archivu jako cenné svědectví o vzrušené době odevzdat?
„To jsem se nikdy nedozvěděl. Možná že moje kronika srpnových dnů, zhruba odpovídající na půdě nalezenému konceptu, ještě někde existuje,“ připouští starý kronikář. „U nás v archivu ale jiný text městské kroniky z roku 1968 není,“ ujišťuje ředitel Státního okresního archivu Zlín Zdeněk Pokluda.
„Koncept, který jsem objevil, nebo případný mnou odevzdaný originál, kdyby se ještě našel, neobsahuje nic, co bychom dosud neznali. Ale je ukázkovým dokladem toho, co vadilo normalizátorům,“ dodává kronikář Pražského jara v Gottwaldově.
Když si nyní koncept staré kroniky po letech znovu četl, uvědomoval si, jak je obtížné vyjádřit písemně průběh tak vzrušených a událostmi naplněných dní, jakými byl konec srpna 1968 a dny následující. „Každý z přímých pamětníků to viděl trochu jinak, každému utkví v paměti jiná událost či okolnost. Ale myslím, že v jednom se shodují všichni, že se totiž v době ohrožení dokáže většina národa sjednotit a postavit se za požadavek vlastní cesty budování vlasti. Škoda však, že tato jednota nám vydrží jenom krátkou dobu,“ uzavírá kronikář.
