Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Narozeni ve znamení Střelce

  10:05aktualizováno  10:05
Cyril Svoboda přichází naprosto přesně, Hana Marvanová má maličké zpoždění. Svatý Mikuláš bije osmou hodinu ranní a komplex parlamentních paláců je ještě ospalý. Předsedové dvou koaličních stran však příznivější termín na společný rozhovor nenašli. Mají každý dost svého. Nepůsobí dojmem siamských dvojčat ani dvouhlavé saně. Co je dělí? A co je spojuje, odmyslíme-li si společné zalíbení v příslovečném určení „od nevidím do nevidím“?

Jak se změnil váš vztah poté, co vás politický vývoj obsadil do rolí předsedů dvou koaličních stran, které chtějí společně uspět ve volbách?
Marvanová: Přiznám se, že jsem si takovouhle otázku zatím neměla čas položit. Dlouhé roky, co jsme v politice, jsme se s panem Svobodou téměř neznali, nepřišli jsme spolu příliš do styku.

Svoboda: V české politice se ani moc nepěstuje - snad bohužel - že by se zástupci dvou stran, kteří se přes den o něco přou, večer sebrali a šli si jen tak popovídat.

Marvanová: Teď se navzájem vidíme strašně moc, třeba i celé víkendy, ale jde čistě o profesi.

O žádných dobrých vibracích se tedy ve vašem případě mluvit nedá?
Svoboda: Myslím, že naše vztahy jsou dobré. Alespoň já si paní předsedkyně nesmírně vážím, protože to, co dělá, dělá s obrovským nasazením. A to je dobré, protože takový člověk nehledí na to, zda mu to přinese momentální přízeň nejbližšího okolí.

Marvanová: Liberál, který uznává bibli

Sotva ideální vlastnost do Koalice. Ale jinak: to, že si paní předsedkyně nesmírně vážíte, je taková pravdivá floskule. Nečekal jsem nic jiného. Nemůžete však popřít, že vaše světonázorová východiska jsou úplně odlišná. Vy věříte ve Stvořitele, paní předsedkyně se zas zabývá astrologií...
Marvanová: A právě proto vím, že jsme s panem předsedou oba narozeni ve znamení Střelce.

Tak to pardon, omlouvám se.
Marvanová: Ale vy jste se asi ptal na něco jiného. Takže: přestože jsem liberál, uznávám bibli. A to, že máme na určité konkrétní věci jiné názory, nás učí toleranci.

Svoboda: Jako politický partner je mi vždy sympatičtější člověk, který má odlišný názor než někdo, komu je všechno jedno, a je tedy bezbřehý pragmatik. 

Hana Marvanová
Narodila se 26. listopadu 1962 v Rýmařově. V roce 1986 vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Před listopadem 1989 pracovala jako právník. Působila v disentu. Od února 1990 je poslankyní, nejprve České národní rady, poté Poslanecké sněmovny. Poprvé byla zvolena za Občanské fórum, poté byla členkou ODS. Od roku 1998 je v Unii svobody, od 23. června 2001 je její předsedkyní. Má dva syny.
Jak se dohadujete o tématech, která vás dělí nejen v politice, ale i v soukromí? Například: vy, pane předsedo, jste vzorný manžel a otec čtyř dětí, vy, paní předsedkyně, dáváte svým životem najevo, že úplná rodina pro vás není prioritou, spíš se zdá, jako byste dávala přednost neregistrovaným heterosexuálním partnerstvím...

Marvanová: Na téma rodina a partnerství - zrovna minulou sobotu jsme se dohadovali, co má být naším společným záměrem. Domnívám se - a není to dáno jen hodnotovým zaměřením Unie svobody, ale i mou osobní zkušeností -, že stát by do tohoto neměl zasahovat, neměl by říkat: Tento model soužití lidí je dobrý, tento horší. Měl by pouze poskytnout občanům co nejlepší právní a daňové prostředí. Ale pan předseda na to má - stejně jako jeho strana - jiný názor. Musíme tedy hledat kompromis, a přitom si můžeme myslet každý svoje.

Svoboda: K té mé rodině. Nerad bych, aby vznikl dojem, že jsme ji s manželkou založili a vychováváme v ní čtyři syny, protože nám to ukládá víra, nebo dokonce proto, že nás zvýhodňuje stát. Pro mě je to velká hodnota sama o sobě, a jsem rád, že ji mohu spoluvytvářet. Pokud jde o naše politická jednání na toto téma, znovu opakuji: je dobře, že se při nich tvrdě hádáme, protože jinak bychom dokazovali světu, že je nám jedno, co v našem programu bude, že jde o ryze účelové spojení.

O předvolebních slibech

Je čas voleb, čas slibů. Michal Horáček, textař a expert na kurzovní sázky, razí myšlenku, že politici by si měli na uskutečnění svých slibů povinně vsadit částku nejméně ve výši svého ročního platu. Splnil jsi - tumáš třikrát tolik, nesplnil jsi - přijdeš o své peníze. Soudí, že za těchto podmínek by byly předvolební mítinky mnohem věcnější. A také kratší. Co vy na to?
Svoboda: No, to je problém. Když slíbím, že v roce tom a tom bude nějaká životní úroveň, a pak se tak z důvodů, které jsou mimo mne, nestane - za to nemůžete člověka hned popravit. Pokud dokáže prokázat, že pro splnění slibu udělal vše, co bylo v jeho silách...

Marvanová: Přesně tak, jak navrhuje pan Horáček, se to prosadit nedá, politika je sisyfovská práce, výsledek závisí na mnoha faktorech, které jedinec neovlivní. Hodně věcí se prostě nepovede. Byla bych však pro, kdyby politik spolu se slibem dával i kauci, která by propadla, jakmile by se ukázalo, že dotyčný udělal po volbách pravý opak toho, co slíbil.

Cyril Svoboda
Narodil se 24. listopadu 1956 v Praze. V roce 1980 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako podnikový právník, poté státní notář. V devadesátých letech byl náměstkem ministra spravedlnosti, náměstkem ministra zahraničních věcí, ministrem vnitra. Je poslancem za KDU-ČSL. Od 26. května 2001 je předsedou strany. Ženatý, manželka Věnceslava je lékařkou, mají čtyři syny.
Padají i předem ztracené populistické sliby. Třeba vy jste, pane předsedo, do našeho deníku napsal, že vaše strany začala řešit problémy ihned a začala od sebe. Budiž, to je vaše interpretace, které asi věříte. Jako poslední větu jste však napsal: Tak tomu bude navždy. Jak to můžete vědět?
Svoboda: To byl náš, tedy spíš můj osobní příslib...

Tohle je slib jak zvon. Lepší by bylo napsat: kéž by tomu tak bylo navždy. Ale nejste jediný. Snad žádný politik nemůže úplně odolat populismu. Třeba váš požadavek přímé volby prezidenta je pokládán za velice riskantní populistické gesto...
Svoboda: Já vím. V případě přímé volby existuje jistá hrozba, že zvítězí nějaký bavič nebo někdo, kdo je populární, protože má velkou firmu nebo vyhrál zlatou medaili. Pořád si však myslím, že volba prezidenta by měla být odrazem mínění společnosti, ne politických stran.

Cožpak politické strany nejsou součástí společnosti? I straníci jsou lidé, nehledě na to, že některé strany reprezentují masu voličů.
Marvanová: Ano, a proto říkáme důležitou věc. Jen si nominuj svého člověka, politická strano. Tvůj kandidát však nejprve musí sebrat dvacet tisíc podpisů. Nejméně tolik lidí ho musí chtít.

Vidím, že jste neprůstřelní. Řekněte, udělala Koalice taky něco špatně?
Marvanová: Chcete chybu? Nemusíme chodit daleko. Problémy, s nimiž se Čtyřkoalice na přelomu roku potýkala, se nám nepovedlo zvládnout tak, aby to nemělo dopad na voliče.

Říkáte, že je vám mravnost nadevše. Vám se líbí stav, kdy jsou agenti StB líčeni jako mnohem větší zrůdy než jejich řídící důstojníci? Ti jako by byli pouzí dílovedoucí v továrně na hudební nástroje. Nedávno se v tomto duchu vyjádřil v inzerátu otištěném v hlavních denících, v soudně uložené „omluvě“, Vladimír Železný. Není pravda, že pan Donath byl plukovníkem StB, pravda je mnohem horší: byl to agent.
Marvanová: Nemám slabost pro spolupracovníky StB, o to víc mi vadí, že mnozí příslušníci StB jsou dnes vydáváni za odborníky, bez nichž se BIS neobejde. Nejen to. Spousta těch, kteří se podíleli na represích minulého režimu, zůstala na soudech, na prokuraturách. Vůbec se to neví a nikdo ty lidi nevolá k odpovědnosti, i když se třeba o politické procesy zasloužili mnohem víc než ti, kdo jsou na seznamech.

Svoboda: Dokazovat principem demokratické justice vinu lidem, kteří nebyli na žádných seznamech, ale o nichž je známo, že napáchali spoustu zla, je velmi obtížné. Od první chvíle v roce 1990 jsem byl zastáncem vytvoření čestného soudu, složeného z lidí, kteří se osvědčili jako demokraté. Ti, kdo by před ním stanuli, by nesli důkazní břemeno. Oni by museli prokázat, že nemučili lidi ve vězení a podobně. Ne naopak. Nakonec jsme se vydali klasickou cestou a výsledky jsou pochopitelně žalostné.

Skákat bungee jumping jako Tony Blair? Nikdy

Pane předsedo, řadu kolegů i politologů překvapilo, že jste se stal lídrem ochotným přijmout post premiéra. Jste proslulý jako ten nejdokonalejší úředník ve střední Evropě, máte však také pověst nenapravitelného suchara. Slyšel jsem dokonce výraz „chodící razítko“.
Marvanová: Ale já nevidím pana předsedu jako nějakého suchara. Nevím, z čích pozorování vycházíte, ale nesouhlasím s nimi. Vždyť on je relativně renesanční člověk. Koneckonců, je Střelec, nemůže být bez temperamentu.

Hana Marvanová: Ale já nevidím pana předsedu Svobodu jako nějakého suchara. Vždyť on je relativně renesanční člověk.

Cyril Svoboda: Třeba takový Vladimír Špidla působí jako suchar, pracující od nevidím do nevidím. Omyl.

Cyril Svoboda: Jednou z mála věcí, které oceňuji u Miloše Zemana, je bohatost a gramatická bezchybnost jeho řeči.

Hana Marvanová: Mám osobní teorii, proč je v politice tolik mužů. Nedělá jim takové potíže vypadnout z normálního života, jsou připraveni pracovat od nevidím do nevidím, ráno vstanou a do půlnoci nemyslí než na politiku. Ale tak se žít nedá.

Možná temperamentně vtipkuje v kuloárech, ale na veřejnosti bývá poněkud kožený. Volební kampaň žádá charismatické osobnosti a odlehčení. Viděli jste před pár týdny na titulní straně našeho magazínu Václava Klause - bývalého suchara non plus ultra - s elektrickou kytarou? Jak tak na vás koukám, ani s jedním z vás náš fotograf nepochodí.
Svoboda: Já to pózování Václavu Klausovi neberu, ale pro mě je něco takového za hranicí. Nenavleču si žádný kostým. Nepůjdu ani skákat bungee jumping jako Tony Blair. Nebudu dělat kotrmelce a nezúčastním se ani soutěže v pojídání knedlíků. Nezaplatím těžké peníze imagemakerské firmě, aby mě předělala. Chovat se v rozporu s mým vlastním naturelem mě stejně nikdo nenaučí a na drobné zlozvyky mě můžou upozornit zkušení lidé z mého okolí zadarmo.

Vy máte za to, že do politiky nepatří opičky? Nebo humor vůbec? Humorná nadsázka?
Marvanová: Jistěže patří, ale u nás převládá agresivní humor, snaha zesměšnit soupeře. U mnoha lidí to má úspěch, ale je to podle mne špatně, nehledě na to, jaké potíže způsobuje tento styl v podání několika jedinců republice na mezinárodní scéně.

Existují výjimky?
Svoboda: Jistě. Třeba takový Vladimír Špidla působí jako suchar, pracující od nevidím do nevidím. Omyl. Když například předkládal svůj zákon o státní službě, použil větu, kterou říká jeden německý inženýr v díle cimrmanologů: Das ist nur die erste Faze. To nur si přidal. Tohle beru.

Takže Svěrák se Smoljakem, to je koaliční typ humoru? Bylo by to stylové.
Marvanová: Mně se taky moc líbí. Mluvím zčásti v citátech z jejich her. Na zasedáních často opakuji: Nezlobte se, že vás zase obtěžuji, což je z Dobytí severního pólu. Nazpaměť znám také Werichovy pohádky Fimfárum a Královna koloběžka.

Mluvili jsme už o tom, že pan předseda je pro velikou politickou kariéru vybaven vzorným rodinným zázemím. Vaše soukromí, paní předsedkyně, seriózní tisk respektuje a spíš o něm mlčí. Pro bulvár jste se svým tajemným partnerem zatím nejspíš malé ryby. Pokud byste po volbách získala významnou funkci v parlamentu, či dokonce ve vládě, tabu by určitě padla. To proto se podle svých slov na rozdíl od pana předsedy příliš nehrnete do vlády?
Marvanová: Ale vždyť já jsem svoje soukromí už skoro docela ztratila. Je to daň politice. Jsem připravena ji platit a počítám s tím, že budu muset platit ještě víc. Ne že bych nestála o funkce, jsem si jen vědoma, že na to, aby politička pociťovala nějakou odpovědnost, nemusí být zrovna ve vládě. Asi takhle.

Svoboda: Ještě k soukromí politiků. Občan má právo vědět o něm víc, než je běžné u ostatních lidí. Já to nezpochybňuji.

Chytám vás za slovo. Vyčítají vám něco vaši synové?
Svoboda: Zakládal jsem si třeba na tom, že mluvím slušnou češtinou, že neříkám „to není o tom, to je o něčem jiném“, nepoužívám amerikanismy. Synové mě však upozornili - chodí všichni na jedno gymnázium - že v mluvené řeči jsem už také upadl do zajetí politických klišé a do nedbalosti. Zapisovatelky v Poslanecké sněmovně si právem stěžují, že nejsou často schopné zachytit naše věty. Chybějí v nich slovesa, souvětí nejsou úplná... Až na výjimky. Jednou z mála věcí, které oceňuji u Miloše Zemana, je bohatost a gramatická bezchybnost jeho řeči.

Připraveni na úspěch i debakl?

Málem bychom zapomněli na obligátní téma: ženy ve vysoké politice. Škoda, že jich tam není víc, říká se, jsou vlídnější, ne tak soupeřivé. Kupodivu to říkají především politikové.
Marvanová: Mám osobní teorii, proč je v politice tolik mužů. Nedělá jim takové potíže vypadnout z normálního života, jsou připraveni pracovat od nevidím do nevidím, ráno vstanou a do půlnoci nemyslí než na politiku. Ale tak se žít nedá, maximálně pár roků, ale ne pořád. Já prosazuji jiný přístup. Dělám politiku jen v takové míře, aby se mi nevytratily ostatní stránky života. To je podle mého rozdíl mezi muži a ženami v politice, ne to, že bychom byly vlídnější a vstřícnější.

Na volební úspěch jste připraveni. Co když přijde debakl?
Svoboda: Znám pár moudrostí, které mi v tomto případě určitě pomůžou. Například: vítězství má mnoho otců, porážka je vždy sirotek. Nebo: nepostradatelných jsou plné hřbitovy.

Marvanová: Jako memento pro tuto situaci mám citát z Werichovy pohádky Rozum a štěstí. Vystupuje v ní jedna negativní postava - ministr vnitra -, o němž autor říká: myslel jen na politiku a zapomněl, že život jde dál, dělej co dělej. To se mně nemůže stát.

Koaliční předsedové představují svůj volební plakát a petici za přímou volbu prezidenta.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sami zahraniční vojáci často nechápali, kde jsou a z jakého důvodu.
Prázdné obchody a návrat strachu, vzpomíná pamětník na srpen 1968

Brzy nad ránem je vzbudil telefon. „Obsadili nás,“ ozvalo se ve sluchátku. Byla středa 21. srpna 1968, letiště i centrum Prahy už kontrolovaly tanky. Mladí...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Ke zdravotním údajům Čechů se dostane kdokoliv ze zahraničí, varují Piráti

Legislativním procesem v tichosti prošla novela zákona, která zpřístupní zdravotní dokumentaci všech pacientů v České republice ze zahraničí. Upozornil na to...  celý článek

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) při rozhovoru s ČTK (18. července 2017)
Vláda zvýšila minimální mzdu na 12 200 korun, oznámil Sobotka

Minimální mzda se od ledna 2018 zvýší z 11 tisíc na 12 200 korun. Rozhodla o tom vláda, informoval na Twitteru premiér Bohuslav Sobotka. Od nástupu do funkce...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.