Co rozhodnutí Ústavního soudu znamená v praxi?
Zatím je to neutrální, uvidíme, co se s tím stane v praxi. Především se v tuto chvíli ruší ty dohodnuté hranice, ta část zákona, podle které vláda může určovat, které množství je trestné, když někdo drží drogu.
Jindřich VobořilNárodní protidrogový koordinátor je jmenovaný vládou a má na starosti především plnění protidrogové politiky, jak ji ministři schvalují v pravidelném programu. Jeho úkolem je především komunikovat s dalšími resorty, monitorovat drogovou scénu a podílet se na přípravě příslušných zákonů. Jindřich Vobořil působí v této funkci už tři roky, předtím pracoval ve sdružení Podané ruce, které pomáhá lidem se závislostmi. |
Nedávno jsme o tom měli spor s Bavorskem, byl tady bavorský ministr vnitra. Říkal: "Chceme, abyste snížili to množství." Přitom v Německu to mají tak, jak to dneska nalezl Ústavní soud, že to neřeší vláda. Jsou nějaké nálezy soudu, ze kterých se precedentně vychází, ale každý soud to určuje individuálně, tzn. může trestnost snížit i zvýšit.
Může se stát, že člověk, který u sebe držel čtyři gramy pervitinu, ale prokáže, že je měl pro vlastní potřebu, tak z toho může být jenom přestupek. Naopak i menší množství než ty dosavadní dva gramy se může stát trestným činem, pokud soud shledá, že u sebe někdo sice měl jen půl gramu, ale snažil se ho využít na prodej.
V tuhle chvíli je to tak, že pokud se neprokáže, že ten člověk prodával jakékoliv množství nebo propagoval toxikomanii a pokud to množství jen držel a měl ho jen pro vlastní potřebu, tak se k té přibližně dvoudenní dávce přistupovalo jako k přestupku. Pokud to bylo větší množství, bylo to šmahem bráno jako trestný čin.
Jednoznačný klíč, jak posoudit, co je trestné a co ještě není, tedy neexistuje?
Přesně tak. Může to být hodně dobře a hodně špatně. Záleží na tom, jaká soudní praxe se teď usadí, jak my na to zareagujeme, abychom dali dohromady nějakou úvahu o dobré praxi.
Snad to říkám správně, v oblasti práva jsem laik, ale v Německu o tom opravdu rozhodují soudy s tím, že berou určitou praxi z nálezů nejvyššího soudu. U některých lidí je to množství drogy pak třeba trojnásobné, než stanovovaly ty naše tabulky jako trestné, ale když soudní znalci prokáží, že to množství bylo pro vlastní potřebu, je zbytečné toho člověka trestat vězením, protože to nikomu nepomůže, ani daňovým poplatníkům, ani tomu člověku. A naopak. Je to hodně o jakémsi soudním sebevědomí, o jakési kultuře soudnictví.
Naše soudní praxe je spíše rigidnější, takže s tím byly problémy, než se zavedly tabulky. Policie už ostatně předtím nějaké orientační tabulky měla a orientačně se podle nich řídila. Ta praxe se ukázala jako problematická a teď se vracíme na začátek. Rozumím tomu, proč to Ústavní soud říká. Individuální posouzení je lepší, pokud se to soudy dobře naučí. Nehledě na to, že se neustále dohadujeme, jestli to či ono množství je dost, nebo málo.
Jak nyní budete postupovat?
V tuto chvíli bude záležet na individuálním posouzení. Představuji si to tak, že k tomu teď zpracujeme podklady, jakýsi manuál k odbornému určení. Bojím se, aby to nezpracovávali jen chemici na ministerstvu zdravotnictví, ale aby to byl konsenzuální materiál. Pravděpodobně si budou moct přizvat soudní znalce, to byl dobrý způsob, lepší než se jen držet nějaké tabulky.
Ústavní soud zrušil „větší než malé množství“ drogy |
Jiná věc je, jak to policie bude na začátku umět posoudit, než bude dotyčný člověk obviněn, jestli to budou posouvat do trestního řízení nebo ne. To jsou všechno věci, které se mohou stát velmi dobrou praxí i velmi špatnou praxí. Bude strašně záležet na nějakém konsenzu, budu se snažit dát dohromady pracovní skupinu z řad soudců, policie, odborníků z oboru adiktologie, že bychom zkusili nějakým způsobem popsat dobrou praxi.
Zmínil jste chystaný manuál. Co by mělo být jeho obsahem?
To je můj první nápad, sám jsem se o rozhodnutí soudu dozvěděl z médií před hodinou. Můj první nápad je svolat pracovní skupinu, kde se zkusíme dohodnout na určité dobré praxi a zkusíme se domluvit se soudci a s policií, jak na to jít. Bojím se varianty, že se věci zpřísní a nám se zmnoží počet lidí ve vězení, což zaplatí naše peněženky a k ničemu to nebude. Místo toho, aby se ti lidé posílali třeba do léčby.
Takže v posuzování drogových deliktů očekáváte spíše zpřísnění než uvolnění?
Nevím, myslím, že je to příležitost k obojímu. Budu se snažit dělat vše pro to dát náměty, určitý popis dobré praxe. V tuhle chvíli je to nepopsaná stránka a záleží na tom, kdo se jí chopí.
