Autorská dvojnice Štěpánka Stein (1976) & Salim Issa (1973), která si u nového projektu Národní obrození zkrátila autorství na S. Stein & S. Issa, má ustálený, v současné české fotografii rozpoznatelný rukopis, jenž nezůstal bez vlivu na některé další, mladší autory. Redukovaná barevná škála, přitom ale syté odstíny a stíny, dramatické nebe, detailismus, kombinace světla přirozeného a umělého, sošné aranže. Steinová a Issa se nejen existenčně, nýbrž i vizuálně, potažmo výtvarně pohybují na hranici mezi zakázkovou a volnou tvorbou, mezi reklamní a galerijní produkcí. Ostatně v letech 2006 a 2009 získali titul Czech desing award, fotograf roku a když bodovali v soutěži Czech Press Photo, pak v kategoriích umění nebo portrét.
S. Stein & S. Issa: Národní obrození - Žižka
O výstavěS. Stein & S. Issa: Národní obrození Ateliér Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1, otevřeno denně kromě pondělí od 12 do 18 hodin. |
Soubor Národní obrození, instalovaný v přívětivém pražském Ateliéru Josefa Sudka, čítá komorní počet osmi exponátů, ale jeho obrazové pojetí převážně je – jak je pro tuto dvojici typické – monumentalistické. A hlavní námět jest jednoduchý a již zřejmý: ikonické výjevy z českých dějin v podání asiatských modelů, konkrétně – jak v rozhovorech sdělili tvůrci – Vietnamců. S nimi Stein & Issa již spolupracovali před několika lety: fotografovali je při různých činnostech v pražském areálu Sapa a výsledek vystavili roku 2008 v Galerii Mánes pod názvem Little Hanoi (katalog k této výstavě si lze teď v Ateliéru Josefa Sudka ještě zakoupit). U této autorské dvojice vždy trochu hrozí, že její obrazové pojetí převálcuje námět, že obrazové zvyklosti pražského fotografického dua se chopí všeho dosti stejně. Jejich záběry bez výjimky vypadají zručně, zdatně, dobře. Výsledek tedy u nich bývá – což lze brát jako plus i minus zároveň - docela předvídatelný; je do značné míry věcí náhody a „chemie“, kdy se jejich metoda s námětem potká a umocní jej, a kdy námět pouze „použije“ a zmocní si jej pro sebeprezentaci.
S. Stein & S. Issa: Národní obrození - Božena
V Little Hanoii se Steinové a Issovi podařilo vyvážit koncept, obrazovost, sociálně-psychologický i dokumentaristický rozměr. Zobrazení pražští Vietnamci se nechali portrétovat, ale ze snímků je patrný odstup, který si vůči fotografům udržovali. Vibruje v tom souboru určité napětí. Nic tu není jednoznačné, aniž by nejednoznačnost byla deklarována. Naproti tomu Národní obrození programově pracuje se znejistěním vycházejícím ze zpochybnění národní identity. „Soubor se silně politicky a nacionálně zatíženým názvem s jistou ironií oživuje perspektivu tradiční akademické reprezentace 19. století. Prostřednictvím parafráze ikonických figur české obrozenecké mytologie autoři poukazují na měnící se kontext, vybízejí k reflexi nacionalistických vzorců a vytyčují silové pole mezi obdobím boje o národní identitu a kontinuální potřebou redefinice ve světě neustálé změny,“ píše v doprovodném textu kurátorka Mariana Serranová.
S. Stein & S. Issa: Národní obrození - J. A. Komenský
Jenže dá se to bohužel říci i jinak: Národní obrození stojí na mechanickém a multiplikovaném fóru. Když tyto „obrazy z dějin národa českého“ takzvaně svlečeme do naha a zůstanou před námi pouze ony, vnímané samozřejmě na pozadí oněch národních figur a mýtů (jimiž zde jsou Žižka, Komenský, Mácha, Němcová, Honza a Bivoj), avšak nedopentlené k užití vždy ochotně čekajícími formulacemi o identitách, redefinicích apod., zůstanou ve výsledku jen zdatně produkované výjevy, naaranžované do vzorné typičnosti. Pouze s tou obměnou, že české tváře jsou nahrazeny tvářemi vietnamskými. Nic víc. Ty fotografie nevypovídají o míře domestikace Vietnamců, o tom, nakolik jim česká historie vstoupila do krve; ale ani o tom, že my bychom již natolik byli multikulturně znejistěni tím, kdo je dneska Čech, z jaké krve je namíchán, že bychom se tázali, koho ty dějinné obrazy, na něž Národní obrození naráží, vlastně jsou. Celé je to takzvaně zajímavé. Ale právě a jen zajímavé.
Soubor Národní obrození je ideálním produktem pro efektní časopisecké nebo novinové portfolio, a jaké takové již také rychle došlo užitku (co vím, tak zatím v Reflexu a v Lidových novinách). Proměny, k nimž v Česku dochází a které se skutečně týkají národní identity a dokonce snad i jistého, zcela nepatetického a tichého národního obrození, leží zcela někde jinde než v navlékání a stylizování jinak vyhlížejících spoluobčanů do podoby národních ikon. Jako vtip a interesantnost je tedy Národní obrození dobré, ale nijak jinak.
S. Stein & S. Issa: Národní obrození - Zátiší II - Králík
Jenže pod názvem Národní obrození jsou ukryty ještě dva snímky, daleko méně efektní, v Ateliéru Josefa Sudka navíc instalované stranou, v tmavší komůrce (jde o repliku prostoru, v němž fotograf Sudek vyvolával). Ale právě ty dvě práce stojí o to větší pozornost! Běží o současnou variaci na klasická zátiší (podobné variace představil nedávno v pražském Rudolfinu LaChapelle). Stein & Issa kombinují exotické předměty, vesměs potraviny, s předměty (zase především s potravinami) produkovanými ve zdejších krajích. Tyto sestavy aranžují do organicky působících shluků, jakkoliv ty svým obsahem při bližším pohledu vyjevují svoji bizarnost. I když… bizarnost nejspíš není to správné slovo – vždyť takové „bláznivé“ kombinace předmětů jsou daleko přirozenějším projevem proměn v životním stylu a v kulturních kódech, než navlékání Vietnamců do oděvů ve stylu národních spisovatelů, vzdělanců či bojovníků. Koneckonců ona zdánlivě bizarní zátiší potkáváme na pultech prodejen, potažmo ve svých pokojích a kuchyních, když si chceme koupit, respektive vyhotovit či sníst něco nevšednějšího. Jenomže S. Stein & S. ISA je umí naaranžovat a nasvítit tak, že můžeme hovořit o umění.
