Na první pohled dětinské soutěžení dvou zralých mužů o vliv v zemičce na okraji evropského dění. Oba to však chápou jako souboj principů. Pro Klause je Havel temnou stranou síly a pro Havla je totéž Klaus. Jeden druhého vidí jako démona.
Pro prezidenta je předseda sněmovny ztělesněním arogantní partajnické přezíravosti. Ztělesněním sociálně inženýrského přístupu k lidem, nedostatku úcty k duchovním základům života. Ba ztělesněním podvodu jako takového.
Už jednou, v době formování přechodné vlády, usiloval Václav Havel vší silou o to, aby svého soupeře dostal z politiky. Ten však, vykopnut dveřmi, vrátil se oknem, a ještě silnější. Nyní má končící prezident poslední příležitost. Navíc ztíženou amatérskou rozhádaností a nevýrazným výkonem svých favoritů z bývalé Čtyřkoalice, nyní oholené Koalice.
Musí tedy vsadit na Špidlu. Jakkoli lze bojovníka proti komunismu a multimilionáře těžko podezírat ze sympatií k nemodernímu rovnostářství vůdce sociálních demokratů, dá mu přednost před dobře formulovanou politikou pravého středu, kterou razí ODS.
Klausova osobnost je podle něj větším nebezpečím než rozklad a utlumení lidské vynalézavosti, kterou přináší špidlovský socialismus. Jedině středolevá koalice po volbách k tomu vyřazuje předsedu ODS ze soutěže o Hrad. Jakkoli jsou prezidentovy manévrovací možnosti omezené, může být jeho vliv rozhodující. Při těsném výsledku voleb může stéblo, které přiloží na váhu, skutečně rozhodnout o vládě ČSSD - US - KDU, a tedy de facto o Klausově pádu.
