Ta nejnenuvěřitelnější se odehrála na den přesně před patnácti lety – Boris Jelcin se dohodl s šéfy Běloruska a Ukrajiny, že jim bude lépe bez Sovětského svazu.
Rozpad SSSR je už trochu pozapomenutá událost, stejně jako většina jeho aktérů – potkal jsem před pár měsíci v jedné pražské kavárně Stanislava Šuškeviče, hlavu Běloruska, který si tehdy s Jelcinem plácl na rozpuštění té mocné říše.
Pořád říkal, jak je na to hrdý, avšak vypadal téměř dokonale zapomenutě, a vskutku zapomenutý je.
Krach říše
Dozvuky krachu té říše jsou dodnes všude kolem, a ten napínavý příběh budování nového Ruska pokračuje. Pro příklad není nutné chodit daleko – ve čtvrtek prohlásil Jegor Gajdar, jeden z prvních premiérů nezávislého Ruska, že se ho někdo pokusil otrávit a že nejspíš to byli "nepřátelé současného ruského vedení", kteří se snaží zdiskreditovat Putina.
A ve čtvrtek byl v Londýně pohřben Alexandr Litviněnko, bývalý rozvědčík přeběhlý na Západ, který právě Putina ze své smrti obvinil. - více zde
Místo plné příběhů
Co z té bizarní aféry plné záhadných chemikálií, zrádných agentů a fantastických teorií plyne? Že Rusko je i dnes, stejně tak jako před patnácti lety, skvělým místem pro sběratele neuvěřitelných příběhů a milovníky spekulací na téma, jak to vše se světem a bývalým impériem dopadne.
Byl jsem u toho, když se impérium začalo v srpnu 1991 hroutit, Moskvou jezdily tanky, neboť pučisté svrhli Gorbačova.
Tehdy to vypadalo, že to dobře dopadnout nemůže. Viděl jsem za těch patnáct let v bývalém SSSR mnoho válek, od Moldavska po Kavkaz, předlouhou sérii ekonomických krachů, nástup komunistů, nacionalistů, mafiánů, tedy všechny ty klasické a znepokojivé obrazy pomyslného dobrodružného filmu o budování Ruska.
Často to vypadalo neobyčejně dramaticky, téměř bezvýchodně. Ale vždy to nakonec dopadlo docela dobře.
Gorbačov mi jednou vysvětloval, že velké změny prostě nemohou probíhat úplně hladce. Ani po patnácti letech nepřišla chvíle, kdy je možné na konec toho dobrodružství střihnout velkolepý happy end.
Vstupuje však do jednoho z klíčových dílů. Jeho ústřední postava, Vladimir Putin, bude ještě muset dokázat, že je opravdovým akčním hrdinou, za nějž ho má většina Rusů, a ne jen další z bohatýrských ruských reformátorů, kterým se nakonec ta obrovské země vymkne z rukou.
