Už ve středu volili lidé na pěti ostrovech. Na snímku připlouvá loď s volební urnou k ostrovu Inishfree.

Už ve středu volili lidé na pěti ostrovech. Na snímku připlouvá loď s volební urnou k ostrovu Inishfree. | foto: AP

Napětí roste. Evropa čeká, jak se rozhodnou Irové

  • 20
Irští voliči jdou v pátek 2. října napodruhé k hlasovacím urnám, aby se rozhodli, zda přijmou Lisabonskou smlouvu Evropské unie. Hlavními městy EU prostupuje nervozita, neboť budoucnost Unie je v rukou nepředvídatelných irských voličů. Když byli Irové vyzváni, aby hlasovali o úmluvě EU, ve dvou ze tří posledních případů návrh odmítli.

Pro EU už v sázce nemůže být víc. Lisabonská smlouva vznikla jako kompromis dohodnutý lídry Unie po odmítnutí Ústavní smlouvy ve všelidových hlasováních ve Francii a Nizozemsku v roce 2005. Nad smlouvou bylo prolito mnoho vyjednávací krve a její druhé odmítnutí irskými voliči by Unii přivodilo neschopnost ratifikovat a realizovat její ustanovení; to by nevyhnutelně vedlo k politické paralýze a institucionálnímu úpadku.

Příliv peněz k irským břehům

Kampaň před referendem v Irsku byla návratem střetu uvnitř již známé konstelace sil. Na straně Ano jsou všechny hlavní politické strany, odborové svazy, obec podnikatelů a široký svazek skupin občanské společnosti. Jejich kampaň je koordinovanější a výraznější než minule a usiluje o mobilizaci co nejvyššího počtu podporovatelů a o zajištění vysoké účasti v hlasování, která by podle předpokladu většiny komentátorů pomohla právě zastáncům schválení smlouvy. Na straně Ne stojí nesourodá koalice čerpající z krajní pravice i krajní levice, včetně ultrakatolíků a nereformovaných marxistů; snaží se vybičovat hysterii nad údajnými hrozbami, sahajícími od branné povinnosti přes eutanazii až po potraty. Strana odpůrců ovšem horečnatě hledá konzistentní záchytný bod a zdá se, že ztratila dynamiku a elán, jimiž byla prodchnuta minule.

štědrá eu

Irsko během pětatřiceti let členství nepoměrně profitovalo ze štědrosti EU a vloni z rozpočtu Unie čerpalo čistou sumu 500 milionů eur.

Hlavní příčinou tohoto stavu je, že Irsko traumatizuje ekonomická smůla posledního roku. Pýcha let prožitých v úloze keltského tygra je pouhou vzpomínkou - vinou nejhorší recese v dějinách Irska coby nezávislého státu. Ekonomové očekávají, že v roce 2009 se růst sníží až o osm procent, přičemž napřesrok je pravděpodobný další strmý sestup. Současný irský rozpočtový deficit je největší v EU a veřejný dluh bobtná, neboť vláda se úporně snaží prudký propad příjmů kompenzovat. Irská bankovní soustava byla v září 2008 na pokraji zhroucení a zachránila ji až vládní záruka za veškeré vklady v bankách v celkové hodnotě 400 miliard eur. Poté ještě stát převzal pasiva nečestných stavebních developerů a zřídil "odpadní banku," která irské daňové poplatníky potenciálně může na desítky let zatížit horou dluhů.

Hloubka propadu ekonomiky irské vládě pomáhá zajistit si v referendu kladný výsledek. Evropská centrální banka hodila zemi záchranný kruh peněz; napustila do finanční soustavy tolik potřebnou likviditu a pomohla vládě zastavit krizi důvěry vyvolanou zhroucením bank. Ministři kabinetu a představitelé Evropské unie opakovaně zmiňovali případ Islandu, když poukazovali na to, co se Irsku mohlo přihodit, kdyby stálo mimo struktury EU.

Zdánlivě jasná čísla

Kampaň před druhým referendem tak přivedla zpět do hry ekonomický rozměr členství Irska v EU, který v debatě o Lisabonské smlouvě v roce 2008 do velké míry scházel. Irsko během pětatřiceti let členství nepoměrně profitovalo ze štědrosti Unie a vloni z rozpočtu Unie čerpalo čistou sumu 500 milionů eur. Když se voličům připomene potenciálně katastrofická cena vyloučení, a to nejen z oblasti jednotného trhu, nýbrž i z rozhodovacích struktur v Radě ministrů a Evropské centrální bance, jasně se ukáže, o co se v referendu hraje.

pro ano

Průzkumy veřejného mínění provedené v posledních týdnech ukazují, že zastánci tvoří výraznou většinu.

U záležitostí, jež voliče, kteří hlasovali proti smlouvě nebo se prvního referenda nezúčastnili, znepokojovaly nejvíc, si navíc irská vláda od partnerů v EU zajistila právní záruky. Tyto kompromisy prohlašují, že nic ve smlouvách nepostihne irská výsadní práva v oblasti potratů, vojenské neutrality a zdanění. Dále si vláda zajistila celoevropskou dohodu, že si Irsko v Evropské komisi namísto jejího zeštíhlení bude moci ponechat stálé křeslo. Tento vyjednávací úspěch vládě poskytuje značný manévrovací prostor, v němž může uskutečňovat efektivnější kampaň před referendem.

Tato kombinace právních záruk a změněných ekonomických okolností pomáhá mobilizovat většinu voličů ve prospěch smlouvy. Průzkumy veřejného mínění provedené v posledních týdnech ukazují, že zastánci tvoří výraznou většinu – 62 procent oproti 23 procentům odpůrců, přičemž 15 procent voličů zůstávalo nerozhodnutých.

Jenže to nemusí znamenat jednoznačný výsledek. Průzkumy ukazují, že Irové jsou velkými zastánci členství v EU a integračního procesu. Problém tkví v tom, že tyto příznivé přístupy značně kolísají co do intenzity a vytvářejí "nepevný blok" podpory Unie. Při referendu v roce 2008 se tento už tak slabý blok v posledním týdnu kampaně rozdrolil.

Zdá se být jasné, že druhé odmítnutí Lisabonské smlouvy irskými voliči by Evropskou unii uvrhlo do obnovené krize a hrozilo by, že zmaří značné přínosy pro demokratickou legitimitu a schopnost kolektivního rozhodování, jež nová smlouva přináší. Všechno ukazuje, že voliči se tentokrát chystají smlouvu odsouhlasit. Nicméně nikdo by ještě neměl mít výsledek rozhodování irských voličů za samozřejmý.

© Project Syndicate, 2009.

o autorovi

John O’Brennan přednáší o evropské politice a společnosti na Irské národní univerzitě v Maynooth a je zakládajícím členem Centra pro studium širší Evropy (www.widereurope.ie). Je autorem knih Rozšíření Evropské unie na východ a Národní parlamenty v rozšířené Evropské unii.


Video