Zcela nový druh prehistorické kočkovité šelmy byl pojmenován Panthera blytheae. Podle paleontologů žila tato šelma před 4,1 až 5,95 miliony let. Zkameněliny objevili v rámci expedice po tibetském údolí Zanda v roce 2010. O nálezu informovali v aktuálním vydání časopisu Proceedings of the Royal Society B (na kompletní zprávu z nálezu v angličtině se můžete podívat zde). Podle něj vědci zajistili na sto kostí včetně lebky.
Levhart sněžnýLevhart sněžný, známý také jako Irbis horský, je velká kočkovitá šelma. V dospělosti váží mezi 30 až 55 kilogramy. Vyskytuje se ve střední, jižní a východní Asii. Žije na útesech, skalních hřebenech, rozvolněných jehličnatých lesích až do nadmořské výšky pěti tisíc metrů. V současné době je na střední úrovni ohrožení. Stalo se tak proto, že byl dříve hojně loven pro svou krásnou hustou srst, ze které se vyráběly zimní kožichy. Irbisovi jeho srst slouží nejen jako ochrana před zimou, ale též jako maskování ve sněhu. Zdroj: Wikipedia |
Tým paleontologů vedl američan Jack Tseng, který působí v Americkém přírodopisném muzeu v New Yorku. "Fosílie vyplňuje velkou mezeru v evolučních dějinách koček," uvedl Tseng pro server BBC. Původ a zařazení nalezených zkamenělin vědci provedli jak pomocí anatomických metod, tak rozborů DNA.
"Tato kočkovitá šelma byla v podstatě sestrou současných sněžných levhartů. Měla široké čelo a krátkou tlamu. Byla však o něco menší, asi jako dnešní levharti obláčkoví ," vysvětluje Tseng a dodává, že nález zkamenělin nabízí nové otázky v historickém vývoji velkých kočkovitých šelem.
O vývoji prvních velkých koček se toho ví poměrně málo. Dosud nejstarší známé fosilní pozůstatky koček byly 3,6 milionu let staré zuby, které v africké Tanzanii našla v 70. letech minulého století britská vědkyně Mary Leakeyová. Genetické analýzy dlouho ukazovaly, že podčeleď velkých koček (Pantherinae) se oddělila od svých evolučně nejbližších příbuzných, malých koček (Felinae), před 6,37 milionu let. Neexistující nálezy zkamenělin z tohoto období však tuto teorii nemohly potvrdit.
Nové poznatky tibetský nález poskytuje i k rozštěpení rodiny velkých koček na rod Panthera, k němuž patří tygr, lev či jaguár, a rod Neofelis, jehož nejznámějším zástupcem je nejmenší z velkých koček levhart obláčkový. Dosud vědci vycházeli z předpokladu, že toto rozdělení se neodehrálo dříve, než před 3,72 milionu let. To nyní Tseng a jeho tým vyvrátili. "Náš nález ukazuje na to, že evoluční původ velkých koček je starší, než se dosud předpokládalo," napsali vědci.
Nalezená lebka Panthera blytheae a její počítačový model.
Také místo nálezu je pro vědce zajímavé. Životní prostory mnoha dnešních druhů velkých koček se překrývají právě v Tibetu. "Místo nálezu naznačuje, že se velké kočky rozšířily ze střední Asie," píše se ve zprávě paleontologů. Jedna z vědeckých teorií přitom dosud tvrdila, že velké kočky mají svůj původ na území dnešní Afriky.
Někteří vědci nadšení paleontologů mírní
Závěry týmu paleontologů pod vedením Tsenga však mají i své odpůrce. Jedním z nich je profesor William Murphy z univerzity v americkém Texasu, který je odborníkem na evoluční vývoj velkých kočkovitých šelem. Podle Murphyho totiž stále neexistuje dostatečné množství důkazů, které by potvrzovaly příbuznost Panthera blytheae se současnými sněžnými levharty.
"Tvrzení autorů studie, že nalezená lebka je podobná té sněžného levharta, je velmi chatrné a založené zejména na morfologických charakteristikách. Vývojový strom založený na morfologii je však nekonzistentní s tím založeným na DNA současných velkých koček," uvedl Murphy a dodal, že je potřeba provést další zkoumání. Těm by podle Murphyho pomohl nález kompletnější kostry prehistorické kočkovité šelmy.
Do Tibetu se proto už příští rok vydají nové expedice, aby shromáždily další poznatky o evoluci koček. Jednu z expedici opět povede Jack Tseng.
