Nálevka: Evropu nečeká století nudy

Česká republika nedala členství v NATO maximum, tvrdí univerzitní profesor a historik Vladimír Nálevka. Aliance samotná pak podle něj musí najít novou tvář, aby nadále měla smysl. "Evropu nečeká století nudy," předpovídá v rozhovoru.

Stala se Česká republika za pět let svého členství opravdu právoplatnou součástí Severoatlantické aliance?
"Do našeho členství jsme nedali bohužel vše, co od nás NATO očekávalo. Aliance je garantem naší bezpečnosti, i když to není navenek tak zřejmé. Fakt, že nyní vysíláme vojáky do Afghánistánu, je moc málo. Je to první chlapský počin a chválím ho.

Náš národ by však měl pociťovat větší souznění s myšlenkou aliance, která nám dává jistotu. To, že jsme ukotveni v organizaci, která je i garantem demokracie. V tomto ohledu jsme se ještě nestali nedílnou součástí NATO.

Čeká nás velký kus propagandistické a vědecké práce, abychom ovlivnili veřejnost, že bezpečnost naší země neleží na našich hranicích, ale možná někde v Hindukúši.

Armádě a tedy i naší pověsti v NATO škodí různé skandály. Armádu bychom neměli zraňovat a upozaďovat, ale naopak ji rozvíjet a být hrdí, že je součástí aliance."

Co znamená Česká republika v historickém kontextu k NATO?
"Členství v NATO by nás všechny mělo měnit, ale nemění kvůli jistým historickým kořenům averze vůči státu jako instituci. Ještě z dob Rakouska-Uherska máme zafixovánu averzi k uniformě. Armáda byla u nás chápána jako cizorodý prvek.

Takové smýšlení sice částečně rozbila legionářská tradice, která pomohla ke vzniku republiky. Než se však stačila upevnit a rozšířit, přišel Mnichov a kapitulace a s tím frustrace a skepse. Po roce 1948 pak armáda ztratila samostatnost a stala se součástí mocenského systému Sovětského svazu. Po zařazení do Varšavské smlouvy byla už armáda nebyla vůbec chápána jako československá. Vždyť i v plánech Varšavské smlouvy měla být obětována v první linii a měla se rozplynout v jaderné válce někde na hranicích Francie.

Když se naskytla možnost vstoupit do NATO, nabídla se nám jedinečná příležitost na napravení vztahu s armádou. Zatím tomu brání různé přehmaty a tahanice o peníze. Jakmile se po profesionalizaci zvýší úroveň armády, i lidé změní své nazírání na ozbrojené síly."

Aliance přijme na jaře dalších sedm nových členů. Změní se tím Evropa navždy?
"Zní to z mých úst trochu sobecky, ale jsem velmi skeptický vůči dalšímu rozšiřování NATO. Aliance je dnes v určité krizi a hledá svou novou identitu, ta stará zanikla s koncem takzvané studené války. Mám proto obavy z rozšiřování.

Další státy ještě nejsou schopné nést plně závazky vůči alianci, vojenské ani politické. Nelíbí se mi, že je NATO jakýmsi pastorkem. Navíc se stále prohlubuje jakási skepse Spojených států, které ale vždy tvořily pomyslnou páteř celé aliance.

NATO musí vyřešit spory kolem snah některých evropských zemí na vlastní obrané síly Evropské unie, které by odsoudily NATO do role zbytečného hráče. Aliance musí s globálními změnami nejprve najít svou novou tvář."

A co snahy NATO o velmi úzké partnerství s takovými zeměmi jako Ukrajina či Rusko?
"Možnost, že by se takové země jako Rusko, Ukrajina nebo některé země z blízkého Východu někdy mohly stát členy aliance, je prostě z kategorie vědeckofantastické. Ano, existují snahy odpoutat Ukrajinu od Ruska, ale stále zůstává nedemokratickou zemí a nemá šanci usilovat o členství v alianci. Nesdílím ten názor, že když takové státy budou v NATO, dá to alianci kontrolu a jistotu bezpečí."

Troufnete si na výhled, jak může NATO vypadat za deset či patnáct let?
"Fakt, že zmizela hrozba v podobě Sovětského svazu, ještě neznamená, že zaniklo i nebezpečí. Je obtížné předpovědět vývoj. Buď aliance překoná vnitřní problémy a obnoví pevnou transatlantickou vazbu mezi evropskými členy a USA, nebo ztratí smysl. Nejsem z těch, kteří předpokládají v budoucnu výrazně klidné bezpečnostní prostředí. Naopak, předvídám jakýsi střet světu.

Hlavně Evropa bude vystavena velkým zkouškám, od hrozby terorismu, přes náboženské konflikty až po vlny sociální migrace. Vždyť třeba Afrika je ekonomicky zcela na dně. Každý den opouští kontinent stovky lidí, o tom by určitě mohly vyprávět středomořské státy.

Taková migrace pak může skutečně ohrozit starou dobrou Evropu a způsobit řadu problémů. NATO musí vypracovat novou vojenskou doktrínu a neuvažovat o rozpuštění s tím, že přichází století nudy."

natoaktual.cz - Informační a zpravodajský portál o NATO


Video