Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) se zaměřil na hospodaření čtyř fakultních nemocnic v letech 2010 a 2011 – Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní nemocnice Hradec Králové a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze.
Jak zjistili kontroloři, písemné smlouvy o nákupu léčiv uzavřely nemocnice jen s malým počtem dodavatelů. Jedna nemocnice nakupovala léčiva od více než 230 dodavatelů, přitom rámcové kupní smlouvy uzavřela jen se třemi z nich. Ostatní léky nakoupila na základě e-mailových, faxových nebo telefonických objednávek.
Bez písemné smlouvy ovšem kontroloři nemohli prověřit, jestli fakturovaná cena odpovídala ceně sjednané.
Na základně jednotlivých faktur pak NKÚ srovnal ceny antibiotika Augmentin, heparinu Clexane a některých tzv. centrových léků, tedy léčiv poskytovaných na specializovaných pracovištích.
U antibiotika prověřili jeho osm variant a cenové rozdíly odhalili u sedmi z nich. Nejvýraznější rozdíl byl 359,8 koruny za balení – cena jednoho balení se tedy pohybovala od 220 do 580 korun.
U nízkomolekulárního heparinu se zaměřili na jeho čtyři varianty a s cenovými rozdíly se setkali u tří z nich. Nejvyšší rozdíl činil 2 177 korun za balení, jedno balení tedy stálo od 2 732 do 4 909 korun.
Za centrové léky zaplatily kontrolované nemocnice v letech 2010 a 2011 celkem více než 5 miliard korun. Kontroloři srovnávali 63 shodných centrových léků. Nejvýraznější cenový rozdíl, který odhalili, byl 33 264 korun za jedno balení. Tentýž lék nemocnice nakoupily za cenu od 95 841 do 129 105 korun za jedno balení. Jeden dodavatel přitom prodával tentýž lék do různých fakultních nemocnic za různé ceny – ty se lišily až o 10 527 korun za jedno balení, tedy o 62,6 procenta.
U zdravotnických prostředků se kontrola zaměřila na ceny některých kardiostimulátorů a kardioverterů, za které kontrolované nemocnice v letech 2010 a 2011 zaplatily celkem více než miliardu korun. Dvě nemocnice přitom nakoupily kardiostimulátory a kardiovertery za nejméně 342 milionů korun bez písemné smlouvy. Cena stejného kardiostimulátoru od jednoho dodavatele se mezi nemocnicemi lišila až o 83 405 korun za jeden kus, cena se pohybovala od 84 755 do 168 160 korun za jeden přístroj. Kardiovertery kupovaly nemocnice např. od jednoho dodavatele s cenovým rozdílem až 520 tisíc korun za kus. Tentýž kardioverter tedy stál od 630 tisíc do 1,15 milionu korun.
Podle kontrolorů byla v nemocnicích zavedena praxe nakupování léčivých přípravků na základě interních dokumentů jako pozitivních listů nebo i negativních listů, v čemž ale vidí riziko subjektivního posuzování a nedodržení zásad transparentnosti a rovného zacházení.
