Bez ohledu na vzpurného Vrbíka nedokázala koalice sehnat do houfu dost poslanců, aby podpořili pracnou dohodu o činžích.
Výsledek: vláda zůstává v sedle, regulované nájmy u ledu. Nestalo se tedy opravdu nic zvláštního? Víc než rok pilovaly vládní strany nájemnický kompromis pro milion chráněných bytů.
Žádná ze stran přitom nebyla spokojena: pro lidovce a unionisty byl návrh na trojí desetiprocentní zvýšení regulovaných činží příliš měkký, pro sociální demokracii příliš tvrdý. Ani tuhle plichtu však nedokázali uhájit.
Špidlova vláda se tváří, že nějaký zákon o nájemném její existenci nemůže ohrozit. Tak suverénně se tváří při každém konfliktu a každé prohře. Žádný debakl není pro ni dost silný, aby své vládnutí zabalila.
Značí to snad její silnou životaschopnost? Spíš velmi vyvinutý pud mocenské sebezáchovy. Jednotlivé strany koalice či její politici se sice v kritických situacích vzájemně napadají, obviňují a vydírají se strašidlem komunistů, ale nakonec se sebeútěšně shodnou, že "lepší vláda než ta jejich tu není široko daleko vidět".
Jejich vláda tu tudíž stále je. V úterý na tu vládu pro vládu doplatili majitelé domů - soukromníci, a především obce. Čas státem zmrazených regulovaných činží se opět prodlužuje. I tak může Vladimír Špidla uhrát další kolo. Je trénovaný.
V sociální demokracii kvůli nezvyšování nájmů revolty rozhodně nebudou a fiasko ve sněmovně svedou na unionisty nebo na opozici. Regulované nájmy palčivě trápí jen majitele domů a to žádná vlivná voličská skupina není.
Vladimír Špidla proto může s klidným svědomím i nadále tvrdit, že nájmy vládu nezboří ani dnes, ani zítra. Koalice se nanejvýš trochu zapotí, ale v pocení je už zběhlá. Stejně jako občané, jimž vládne.
