Protože však sleduji většinu hlavních médií, nemohl mi začátek soutěže SuperStar uniknout. Jen jsem se divila, že je kolem toho pořadu takové pozdvižení. Ač tomu nasvědčovaly zkušenosti ze zahraničí, nevěřila jsem, že se podaří "zblbnout" takové množství lidí.
Soutěžním večerům jsem nejprve nevěnovala příliš velkou pozornost, jen jsem se párkrát podívala, když už se o tom všude tolik psalo. Tak silný podnět, který člověka strhne ke každotýdennímu sledování a zasílání SMS, jsem ovšem pro sebe nenalezla.
Hned na začátku mě zaujala jedna věc: že zpěváci a zpěvačky jsou hodně etnicky namíchaní. Už jen to je obrovsky pozitivní. Domnívám se totiž, že takový pořad nejspíš udělá víc než billboardové kampaně proti rasismu a obzvláště na myšlení mladých lidí může mít velký vliv. A nakonec právě to bylo v mém případě impulzem, který mě přiměl také se aktivně zapojit. Bylo to poté, co se v novinách začaly objevovat informace o jednotlivých interpretech z první desítky, kde mě zaujala jedna – Romka Martina Balogová. Právě jí jsme já a řada mých kamarádek pravidelně posílaly esemesky, dokud k našemu velkému zklamání nevypadla. Ale i tak se držela hodně dlouho a fakt, že s ní pak Karel Gott nazpíval duet, mi připadá velmi dojemný, jak z červené knihovny. Je to demonstrace další pozitivní stránky soutěže, že pro někoho může skutečně otevřít neuvěřitelné možnosti. Pravda také je, že letošní ročník už mě osobně k posílání SMS zpráv strhnout nedokázal, a souhlasila bych s názorem, že mezi prvním a druhým ročníkem měl být větší
časový odstup.
Na druhé straně mám pocit, že pozornost věnovaná jednotlivým zpěvákům v jiných médiích, než je televize Nova, je skutečně přehnaná, pro mě osobně až na pokraji snesitelnosti.
Profily jednotlivých finalistů první desítky mě ještě dokážou zaujmout, pokud na ně narazím jednou.
Jestliže však postoupivší finalisté každý týden odpovídají na řadu otázek a jejich obličeje na mě koukají pravidelně ne jenom z jedněch, ale hned několika novin a časopisů, pak stránky s nadpisem SuperStar automaticky přeskakuji a jsem lehce znechucená.
Také je otázka, co tak rychlý start udělá s psychikou zúčastněných – jenomže to se může stát popovým či filmovým hvězdám vždy, i bez takové soutěže.
Jinak vůbec nepochybuji o tom, že SuperStar je pro televize především obrovským zdrojem peněz a vše do nejmenších detailů je vykalkulované směrem k výdělku. Ale to nepovažuji za důvod soutěž odsuzovat: ke sledování televize ani posílání SMS nikdo nikoho nenutí. A kromě toho: nejedná se o žádné kontroverzní reality show, o jehož obsahu a přípustnosti by se daly vést dlouhé debaty. Nakonec soutěžící předvádějí jen a pouze svoji schopnost (či neschopnost) zpívat, případně tančit.
A eventuální drsné výroky poroty na adresu těch, kterým to zrovna moc nezpívá? To je prostě život, jednoho dne stejně mladí lidé musí přijít na to, že je nikdo nebude chválit za něco, co neumějí. Takže závěrem: pokud část lidí tráví svůj čas zájmem o hvězdy SuperStar – proč ne! – nejedná se o žádný společensky závadný jev. Zejména v případě mladých lidí si sice dovedu představit čas trávený způsobem mnohem užitečnějším než zkoumáním zpěvu a života těchto hvězdiček, ale nakonec ne každého baví číst chytré knihy a chodit na výstavy. A na druhou stranu existují mnohonásobně horší aktivity než sledování televize Nova v neděli večer.
