Takový vývoj by bylo poměrně zbytečné dramatizovat, protože především ze strany Francie se nejedná o nikterak nepředvítalelný politický manévr. Rovněž napjaté vztahy mezi členy neznamenají ve více než padesátileté hostorii NATO žádné nóvum.
Velmi zneklidňující je však neochota významných členů Aliance poskytnout pomoc členské zemi, která se díky své geografické poloze nachází na periferii a navíc sdílí společnou hranici s Irákem, jenž pro ni, v případě zahájení protiirácké kampaně může představovat značnou bezpečnostní hrozbu. Argumentace tří zemí je nesmírně zavádějící, až pokrytecká.
Pokud přesun techniky či vojenského personálu představuje samotné zahájení bojových operací, ty už tudíž započaly před několika měsíci. Podílela se na něm i Česká republika, jež vyslala svoje specialisty do Kuvajtu. Že se jedná o značně absurdní tvrzení je nasnadě.
Poskytnutí technické či personální pomoci Turecku jednoznačně snižuje hrozbu, kterou potenciální irácký útok pro tuto zemi představuje. Současně je nutné si uvědomit, že je vždy lépe být na takovou alternativu připraven předem, což, jak dokazuje historie, není zrovna francouzská silná stránka....celý komentář čtěte ZDE
- úterý 11. února 2003
