"Příčinou toho celého byl příjezd sovětského průzkumného tanku do obce odpoledne 1. května," říká kronikář a bývalý starosta Kožušan-Tážal Lubomír Buchta, kterému bylo v roce 1945 osm let a jenž o události napsal text do loňského Hanáckého kalendáře.
Osamocený tank vzbudil v obyvatelích Kožušan mylný dojem, že Německo den po Hitlerově sebevraždě už kapitulovalo. Zároveň vyděsil německé vojáky, kteří odhodili zbraně a utekli. Místní muži si v euforii z blížící se svobody vzali jejich pušky a vydali se bránit železniční most, popisoval ve Vlastivědném sborníku moravském regionální historik Josef Bartoš.
O incidentu se ale rychle dozvěděli na vojenském velitelství v Olomouci. Ještě před soumrakem do Kožušan dorazily jednotky wehrmachtu. Povstalci se rozutekli od mostu a v panice odhodili ukořistěné zbraně. Většina se běžela schovat do obecního krytu. Už to vypadalo, že vše skončí poklidně, když jeden z vojáků našel v křoví pohozenou pušku. Němci poté spoutali čtrnáct mužů od šestnácti do třiceti osmi let a odvezli je do Olomouce k výslechům.
V Kožušanech a Tážalech mezitím probíhalo další zatýkání. Mezi zatčenými skončil i Buchtův otec Jaroslav, když se dopoledne 2. května vydal natrhat kopřivy pro drůbež. Nacisté pohrozili, že pokud nedostanou zpátky své zbraně, tak zadržené popraví a obec vypálí. Nakonec se však spokojili jen se třemi puškami. Obměkčilo je zřejmě i vepřové a pivo, kterými je pohostil místní starosta, napsal ve svém článku Buchta.
Muži z Kožušan si museli sami vykopat hrob
Nikdy se úplně přesně nezjistilo, co se v Olomouci dělo se čtrnáctkou mužů (jeden z nich pocházel z Prahy a v Kožušanech byl v těch dnech pouze na zákopových pracích). Dodnes se například neví, zda přišli o život 2. května, nebo až o den později. "Pravděpodobně k popravě došlo 3. května," tvrdí Buchta. Masakr se odehrál u pevnosti číslo 13 na západním okraji města. Zajatci si museli vykopat dvě jámy, kde po střelbě do hlavy skončila jejich těla.
Fotogalerie |
Až 13. května, tedy čtyři dny po osvobození obce, se místní dozvěděli o tragédii. Následující den se vypravili k pevnosti a v hromadném hrobě nalezli sedmnáct mrtvol. Němci totiž zabili i tři povstalce z Brodku u Přerova. Podle lékařského nálezu nacisté své oběti mučili, protože měli bodné rány, rozbité obličejové kosti a jeden i vypíchnuté oči, líčil Bartoš.
Oběti z Kožušan byly pohřbeny na hřbitově v sousedních Charvátech. "Slavnostní pohřeb se konal 16. května," uvádí Buchta. Smutečního průvodu, během kterého rakve přikrývaly československé vlajky, mše a pohřbu se účastnily tisíce lidí.
Na památku popravených se každý rok konají pietní akce
Na 67 let starou událost se v obci nezapomnělo. "Pořád se tu o to ještě lidé zajímají," říká současný starosta více než osmisethlavých Kožušan-Tážal Petr Mazal. "Každý rok se konají pietní akce u památníku u školy. Jezdí se také do Charvát na hřbitov a k pamětní desce na pevnůstku, ale ta je teď v rekonstrukci," doplňuje starosta.
Pravidelně si tragédii připomínají i žáci místní školy. "Několikrát jsme měli pozvanou dceru jednoho popraveného. Děti to velice zajímá, i když jsou malé, protože máme jen první až čtvrtou třídu. Vždycky se pak jdeme podívat k pomníku a dozadu na hřiště, kde byl bunkr. Některé děti o tom ví i od rodiny, protože se jednalo o jejich příbuzné," popisuje ředitelka školy Jiřina Nakládalová.
V regionu se na konci války nejednalo o jediný masakr. Nacisté 2. května popravili také 21 účastníků povstání z Přerova (více zde). V Zákřově, vzdáleném od Kožušan zhruba dvacet kilometrů, Němci 20. dubna zavraždili 19 mužů (více zde). V samotných Kožušanech přišlo poslední dubnový den o život ještě šest lidí při bombardování, dva místní rodáci a členové odbojové organizace Obrana národa byli zabiti v koncentračním táboře Mauthausen.
tisknout 
