Kolos byl za velké slávy spuštěn na vodu v únoru 1939 v hamburských loděnicích za účasti samotného Adolfa Hitlera. Obří bitevní loď pojmenovaná po sjednotiteli Německa Otto von Bismarckovi se měla stát trumfem v arzenálu nacistické Kriegsmarine a přispět k pokoření dosavadního vládce moří, Velké Británie.
Uplynul ale ještě rok a půl než bitevní loď, která všemi parametry jasně předčila všechny své současnice, vstoupila do služeb německé válečné mašinerie. Ocelová chlouba třetí říše se vypravila na svoji první, a jak se zanedlouho mělo ukázat i poslední, válečnou výpravu 18. května 1941.
Úkol zněl ovládnout severní Atlantik a přetrhat trasy, kterými do Británie pluly životně důležité konvoje z Ameriky. Vyplutí bitevníku neuniklo pozornosti britské admirality, která za každou cenu chtěla zabránit jeho průniku do Atlantiku. Ze skotské základny Scapa Flow vyslala spolu s několika dalšími loděmi svoji vlajkovou loď Hood.
Bitva v Dánském průlivu
Námořní kolosy se utkaly v Dánském průlivu za rozbřesku 24. května. Hood byl sice pýchou britského impéria, jeho pancéřování ale už dlouho potřebovalo značně posílit. Když jeden z německých granátů prorazil do jeho muničního skladu, z lodi vytryskl ohnivý sloup, rozlomila se vedví a do dvaceti minut se poroučela ke dnu.
Zpráva o potopení chlouby Královského námořnictva způsobila v Londýně šok, který ale záhy vystřídalo odhodlání pomstít ztracenou loď a čtrnáct set mužů na její palubě. Do stíhání Bismarcka se okamžitě zapojila všechna britská plavidla v dosahu.
Německá bitevní loď v souboji s Hoodem utrpěla poškození palivových nádrží, a s rychle se tenčící zásobou nafty mířila do loděnic ve francouzském Brestu. Útěk před dotírající britskou flotilou kapitánovi Ernstu Lindemannovi málem vyšel. Štěstí ho opustilo těsně před vplutím do operačního prostoru německých ponorek a letadel, které mu mohly poskytnout ochranu.
Síťovka zasahuje
V okamžiku, kdy už většina jeho pronásledovatelů uvažovala kvůli rychle ubývajícím pohonným hmotám o návratu, zablokovalo kormidlo německého kolosu torpédo z britského dvouplošníku Swordfish.
Na první pohled to bylo zastaralé letadlo, ale Velké Británii prokázalo za války nemalé služby. Piloti RAF mu přezdívali "síťovka", protože stejně jako splétaná taška bylo schopné nést všemožnou zátěž, v jeho případě pochopitelně zbraní.
Britský dvouplošník Fairey Swordfish shazuje torpédo
Kapitán Bismarcku Ernst Lindemann
Bismarck ztratil možnost manévrovat a byl vydán na pospas britské přesile. Svou poslední bitvu svedl pouhé tři dny poté, co poslal ke dnu křižník Hood. Z dvou tisíc a dvou set mužů na palubě jich přežilo jen 115. Nad skutečnou příčinou Bismarckova potopení dodnes panují otazníky.
Podle Britů byl hlavním důvodem zásah jejich torpéd. Přeživší námořníci ale tvrdili, že v beznadějné situaci posádka otevřela lodní ventily a nechala loď zaplavit. K této možnosti se přiklánějí i různé výzkumné výpravy, které míří k vraku lodi od roku 1989, kdy jej zaměřil objevitel Titaniku Robert Ballard.
