Robert Hlaváč se na přelomu tisíciletí rozvedl a několikrát změnil bydliště. Možná i proto se o svém dluhu nedozvěděl. Podle něj nepřišlo nic ani do schránky k bývalé manželce, kde měl po celou dobu nahlášeno trvalé bydliště.
Po čase v podnájmu si pořídil vlastní byt v pražském Karlíně. Tam si také nahlásil trvalé bydliště. Krátce poté mu během jednoho dne přišly do schránky dva exekuční příkazy. "V roce 2000 jsem měl být přistižen na trase metra C. V roce 2004 pak v autobuse číslo 191. Já ale vůbec nevím, co to linka 191 je a kam jezdí," říká.
Jelikož si žádných pokut dlouho nebyl vědom, nemohl je také uhradit. Mezitím se však daly věci do pohybu. Dopravní podnik postoupil pohledávku advokátní kanceláři a ta podala žalobu k soudu. Soud rozhodl, že pohledávku musí uhradit, věřitel podal návrh na zahájení exekuce a soud ji povolil.
Bez Hlaváčova vědomí tak prošel celý dluh procesem spojeným s poplatky soudu a odměnami pro advokáta. Svůj podíl získal i exekutor včetně náhrad. Hlaváč si kvůli nevědomosti nemohl zažádat ani o sloučení dvou pohledávek do jedné. Všechny poplatky se mu tak naúčtovaly dvakrát. V konečné sumě musel zaplatit přes 32 tisíc korun.
Pokutu prý nedostal, přesto raději zaplatil
I když Hlaváč tvrdí, že v danou dobu od Dopravního podniku nikdy pokutu nedostal, částku uhradil. "Bylo před Vánocemi a raději jsem to zaplatil. Nechtěl jsem, aby mi o Štědrém dnu exekutor vtrhl do bytu," popisuje své obavy.
O peníze se však začal zpětně soudit. Odvolává se především na nejasnosti v podkladech. "Například v dopise o jízdě na trase C bylo napsáno, že dlužím za jízdu bez jízdenky v čísle 191. V druhém dopise to bylo přesně naopak," říká.
S pomocí svého známého právníka proto sepsal stížnost pro zmatečnost. Po půl roce mu dal soud v prvním případě za pravdu. Po dohadech s exekutorem dostal po čase prvních 16 tisíc korun zpět.
"Ve druhé, úplně stejné kauze rozhodl soud zcela opačně," rozčiluje se Hlaváč. Svůj případ nevzdává, proti rozhodnutí se odvolal a už rok a půl čeká, kam se případ posune.
Proč se jeho jméno ocitlo v databázi černých pasažérů Dopravního podniku, to si Hlaváč vysvětluje nepoctivostí revizorů, kteří si schovávají adresy cestujících. Jemu samému se žádné dokumenty o údajném přistižení dohledat nepodařilo.
