Zájemci o králíky jen zírají, když se jim po vyzvánění telefonu ozve živnostenský úřad. "Jak vidím, králíky u vás dostanu hned, ale abych si vyřídila jeden živnostenský list, musela jsem na váš úřad třikrát," stěžovala si podnikatelka, která si nepřála zveřejnit své jméno, Bokovu nadřízenému, přednostovi Okresního úřadu v Berouně.
"Máte to tam u vás na úřadě pěknou kočičárnu, vlastně králíkárnu! Možná ani nevíte, že váš úřad, za který odpovídáte, nabízí k prodeji divoké králíky namísto vyřizování žádostí živnostníků a podnikatelů. Jistě si snadno zjistíte, kdo si v pracovní době a na služebních telefonech přivydělává svými králičími záležitostmi," píše podnikatelka.
Vedoucí živnostenského odboru Karel Bok přiznává, že takový inzerát skutečně podal. Je totiž zároveň myslivec a divoké králíky chová spolu se svými přáteli.
"S tím inzerátem jsem prostě udělal chybu, už jsem dostal vyčiněno od pana přednosty. Ono mě nenapadlo, že na tom není všechno úplně správně," tvrdí Bok. Dodává však, že vlastně nejde o podnikání, nýbrž o chovatelský způsob, jak dostat divoké králíky, kterých už je málo, zpátky do přírody.
Přednosta berounského okresního úřadu Zdeněk Štětina se za svého podřízeného postavil. "S kolegou jsem to projednal, aby příště ve svých soukromých inzerátech neuváděl telefonní čísla na úřad. Nepovažuji to však za závažný prohřešek, vždyť on nezpůsobil žádnou škodu. Státní pokladnu o nic nepřipravil. Lidé telefonovali jemu, nikoli obráceně," řekl Zdeněk Štětina.
Přednosta se dál divokými králíky zabývat nechystá. Je přesvědčen, že rozhovor s panem vedoucím postačil.
