Barack obama a mexický prezident Felipe Calderón na společné večeři v Muzeu antropologie v Mexico City. (16. dubna 2009)

Barack obama a mexický prezident Felipe Calderón na společné večeři v Muzeu antropologie v Mexico City. (16. dubna 2009) | foto: Reuters

Na WikiLeaks se v depeších o politice USA vůči Latinské Americe zatím neobjevují "kouřící pistole"

  • 0
Zdá se, že každý má dnes svou oblíbenou americkou diplomatickou depeši – nebo ji brzy bude mít vzhledem k faktu, že 250 000 dokumentů získaných serverem WikiLeaks obsahuje zmínky o téměř všech zemích na světě. Co se z této kupy dozvídáme o Latinské Americe?

Latinské Americe prozatím WikiLeaks nabídl lákavé lahůdky v podobě klevet i podstatných informací o Brazílii a Argentině, dále zajímavou prvotřídní analýzu týkající se Hondurasu, Bolívie a Mexika a několik fascinujících poznámek o regionální politice a mezinárodních vztazích.

Nic mimořádného nebylo vyzrazeno, avšak zveřejněné depeše umožňují čtenářům a analytikům vyvodit některé předběžné závěry o pohledu Obamovy administrativy na zmíněný region, o postojích latinskoamerických představitelů ke Spojeným státům a o kvalitě amerických diplomatických a zpravodajsko-sběrných aktivit na západní polokouli. Nejde o nic světoborného, ale za přečtení to rozhodně stojí.

Správné odhady situace

Některé dokumenty jsou pozoruhodné, ačkoliv jich není mnoho. Jedním z nich je bezpochyby zpráva amerického velvyslance v Hondurasu Huga Llorense z 24. července 2009, tedy bezprostředně po státním převratu, který vyhnal do exilu prezidenta Manuela Zelayu. Americký velvyslanec správně vyhodnotil situaci i její důsledky a umožnil nastupující administrativě Baracka Obamy, aby se inteligentně – a jinak než v minulosti – vyrovnala s jednou ze svých prvních latinskoamerických krizí. Převrat je převrat, nelze ho akceptovat, a jakkoliv byl Zelaya provokativní, jediným možným stanoviskem USA je jeho bezpodmínečný návrat k moci.

I přes zákaz vycházení se v ulicích honduraské metropole objevily tisíce lidí (24. 9. 2009)

I přes zákaz vycházení se v ulicích honduraské metropole objevily tisíce lidí (24. 9. 2009)

Ať žije Mel (Manuel Zelaya) objevuje se nakaždém rohu v honduraské metropoli (24. 9. 2009)

Ať žije Mel (Manuel Zelaya) objevuje se nakaždém rohu v honduraské metropoli (24. 9. 2009)

Další působivou depeši odeslal 17. listopadu 2009 americký velvyslanec ve Francii Charles H. Rivkin. Týkala se soupeření francouzských firem s firmou Boeing o zakázku v hodnotě několika desítek miliard dolarů na dodání vyspělých stíhaček do Brazílie. Také zde to autoři vystihli správně: francouzský prezident Nicolas Sarkozy dělá vše pro to, aby mohl obchod uzavřít on, včetně podpory brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy v otázkách, které ho zajímají, a včetně přijetí technologických, právních a vojenských podmínek předepsaných Brazílií francouzským firmám, zejména pak zbrojovce Dassault.

Tyto zprávy byly možná poněkud naivní, když opomenuly jakoukoliv zmínku o mnoha zvěstech, které v Brazílii kolovaly a týkaly se rozsáhlé korupce provázející dotyčný kontrakt (američtí diplomaté se samozřejmě mohli o této otázce zmínit jinde). Nicméně lze zřejmě bez obav prohlásit, že firma Dassault a Francie tuto zakázku pravděpodobně získají, což se bude pokládat za milník na cestě USA k bezvýznamnosti v Jižní Americe.

Dalším dobrým příkladem zajímavého a kompetentního informovaní je depeše odeslaná 30. března 2006 z bolivijského La Pazu velvyslancem Davidem Greenleem. Tato zpráva rozebírá napětí mezi kubánskými a venezuelskými poradci a bezpečnostním personálem obklopujícím prezidenta Evo Moralese a také elitní kruhy kolem něj. Nešlo sice o nic mimořádně nového, ale Greenlee správně označil jeden z přetrvávajících problémů, jimž Morales čelí – jak si zajistit oddanost bolivijských ozbrojených sil jeho "revoluci" –, i jeho hlavní nástroj k řešení: kubánskou a venezuelskou bezpečnostní podporu, která má odradit vojenský převrat.

Bolivijský prezident Evo Morales na ekologické konferenci v Cochabambě (20. dubna 2010)

Bolivijský prezident Evo Morales na ekologické konferenci v Cochabambě (20. dubna 2010)

Ortega, Chávez, boxer a drogy

 
A pak jsou zde případy svědčící o razantnosti nebo silné podrážděnosti. Depeše z Managuy z let 2006 až 2009 znovu omílají staré historky o vazbách nikaragujského prezidenta Daniela Ortegy na drogové překupníky, jako byl kolumbijský kokainový král Pablo Escobar, včetně zmínky o videozáznamu z roku 1984, který údajně zachycuje sandinisty při vykládce kokainu z letadel. Depeše se rovněž zabývají neoficiální finanční podporou Ortegy ze strany venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Je tu i jedna kuriózní perlička týkající se slavného nikaragujského boxera Ricarda Mayorgy, kterého sandinistická bezpečnost dopadla, když ve svém hotelu znásilňoval nebo obtěžoval mladou ženu; podle depeší Ortega Mayorgu vydíral, aby se s ním dělil o výdělky z boxu a podpořil ho ve volbách konaných v tomtéž roce.

Nikaragujský prezident Daniel Ortega na americkém summitu (18. dubna 2009)

Nikaragujský prezident Daniel Ortega na americkém summitu (18. dubna 2009)

Nic z toho není nijak zvlášť převratné nebo originální, snad jen s tou výjimkou, že to naznačuje přetrvávající mentalitu studené války v americkém zahraničně-politickém myšlení ve vztahu k Latinské Americe.

Podobně i depeše týkající se letošní, Mexikem podporované snahy vytvořit něco na způsob Organizace amerických států, ovšem bez USA a Kanady, překypuje do značné míry přesnou, ale přehnanou rétorikou odsuzující mexickou diplomacii. Podpora vzniku "Společenství latinskoamerických a karibských států" je podle depeše logická pro potenciálního regionálního hegemona, jako je Brazílie, ale poněkud absurdní pro Mexiko, které realizuje 90 procent všeho (obchodu, investic, cestovního ruchu, přistěhovalectví) s USA a Kanadou a je závislé na podpoře USA v boji proti drogovým kartelům v zemi.

Obama se na počátku své administrativy vrhl na drogovou válku v Mexiku a dnes čelí nástrahám, o nichž se ve Washingtonu prakticky nemluví, ale v depeších vzniklých v Mexiku figurují. Na téma popravy čelního drogového magnáta Artura Beltrana Leyvy na konci loňského roku americký velvyslanec Carlos Pascual napsal, že "odmítnutí" SEDENA (národního obranného sekretariátu) "rychle jednat odráželo nechuť k riziku, kvůli níž přišla tato instituce o velké protidrogové vítězství". Velvyslanec dále popisuje naprostou absenci spolupráce mezi zpravodajskými agenturami a armádou, protože se mnozí američtí a mexičtí představitelé obávají, že veškeré informace, o něž se podělí s armádou, budou předány kartelům.

Velká sousta

Z toho všeho vyplývá evidentní a logický závěr: protože samotný mexický prezident Felipe Calderón nemůže být prezidentem a současně drogovým carem a protože právem není ochoten a logicky ani schopen provádět v Mexiku nezbytnou každodenní meziagenturní koordinaci, zaplní prázdné místo někdo jiný. Stále více je přitom zaplňuje americké velvyslanectví v Mexico City obsazené prvotřídními diplomaty, kteří si však možná ukousli příliš velké sousto.

Mexický prezident Felipe Calderon se v televizi poprvé vyjádřil k prasečí chřipce (30. dubna 2009)

Mexický prezident Felipe Calderon se v televizi poprvé vyjádřil k prasečí chřipce (30. dubna 2009)

V depeších zveřejněných na serveru WikiLeaks, které se týkají politiky USA vůči Latinské Americe, nenajdeme žádnou "kouřící pistoli" v podobě inkriminující informace (alespoň ne zatím). Depeše však představují bohatou studnici informací, potvrzení, postřehů a doktrín, ze kterých bude region čerpat poznatky ještě několik let.

Jorge G. Castaňeda, bývalý ministr zahraničí Mexika (2000-2003), je světově významným profesorem politologie a latinskoamerických studií na Newyorské univerzitě.

Copyright: Project Syndicate, 2010. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka; titulek, perex a mezititulky jsou redakční.
Podcast tohoto komentáře v angličtině


Video