"Ve skrytu duše jsme doufali, že pohřebiště zasahovalo až sem. Včera jsme našli první dva hroby i s ostatky," řekl archeolog Michal Tryml ze Státního památkového ústavu hlavního města Prahy.
Jeho tým už měsíc provádí archeologický průzkum ve Vodičkově ulici číslo 37, která předchází rekonstrukci domu, proslulého někdejší existencí fotografického ateliéru Langhans.
Památkáři vylučují, že v desátém století žili na území Starého či Nového Města Pražané. Nikdy nenašli keramické střepy z této doby, stavby, zahloubené jámy či jiné známky osídlení v terénu.
Pak se ale nabízí otázka, kdo a koho sem pohřbíval? "Máme hypotézu, že to bylo pohřebiště lidí z podhradí. Na Malé Straně v době počátků českého státu lidé žili, sevření mezi Vltavou, petřínským kopcem a Hradem, místa nazbyt asi moc neměli. Je možné, že své mrtvé vozili přes řeku až sem," nabízí vysvětlení Tryml.
Proč potom ale nepohřbívali na Starém Městě, které je malostranskému břehu blíž? "Zřejmě z obavy, že by hroby mohla zaplavit voda z Vltavy. Novoměstský terén ležel o několik metrů výš, byl proto chráněnější před záplavami," míní archeolog.
Kromě lidských ostatků, jejichž stáří a pohlaví bude obtížné určit, protože ležely deset století v chemicky agresivním pískovém podloží, našli archeologové v hrobech čtyři záušnice. Ty patřily mezi typické šperky desátého až třináctého století. Právě jejich vzhled a velikost datuje hrobový nález do desátého století. Ani podle tohoto nálezu není možné říci s jistotou, kdo byl do hrobu uložen. Většinou se záušnicemi zdobily ženy, ale výjimečně také muži.
Později bylo toto místo součástí klášterní zahrady kostela U Panny Marie Sněžné. První dům zde stával teprve v šestnáctém či sedmnáctém století.
 Archeologický nález ve Vodičkově ulici, který dokazuje existenci pohřebiště v této lokalitě už v desátém století. (5. ledna 2000) |
