Nebude však tak jednoduché. Příprava si vyžádá minimálně týdny, ne-li měsíce. V žádném případě nechci předjímat, jak dopadne, ale již dnes lze konstatovat, že:
* Ne všechny policejní jednotky, které jsou v rámci zvýšené ostrahy na místech pravděpodobných výbuchů, mají odpovídající zpravodajský a protiteroristický výcvik. Jejich schopnost vyhodnocovat všechny podezřelé je slabá.
* Při současném "rotačním" zatížení armádních jednotek v rámci mírových misí v zahraničí může pravděpodobně tato specializace chybět i u některých z těch, kterými armáda policii posiluje. Je jistě správné, že republika bere svůj podíl odpovědnosti za řešení krizí ve světě vážně.
Ale daňoví poplatníci jistě uvítají, budou-li vědět, že si platí pětatřicetitisícové vojsko profesionálů také i k vlastní bezprostřední ochraně.
Připustíme-li, že Praha je hlavním možným místem ohrožení, pak je otázkou, odkud tyto potřebné jednotky budou nasazeny?
* V případě útoku zbraněmi hromadného ničení není pražská nemocnice Bulovka – jako jediná předurčená přijímat osoby zasažené chemickými nebo biologickými zbraněmi – dostatečně vybavena. Příslušné armádní zařízení je příliš daleko! Kdo a jak tam bude zasažené převážet? Nemá stálý střední zdravotnický personál! Kdo, odkud a jak tam bude dopraven? Při možnosti takovéhoto útoku je třeba, aby byly odpovědi jasně předem dané.
Nejbližší vrtulníková základna AČR je v Prostějově. Chemici, kteří disponují nezpochybnitelnou profesionalitou k zásahu proti zbraním hromadného ničení, jsou v Liberci.
Přitom je pouze jedna stanice metra vybavena detekčním zařízením zjišťujícím přítomnost zbraní hromadného ničení.
* V systému chybí zpravodajskozdravotnické centrum, které by se zabývalo biologickými látkami.
* Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích – bez přítomnosti médií, což je možná věci na škodu – provádí cvičení, jak se zhostit svého podílu v takové situaci. To poslední úspěšně proběhlo dva týdny před první tragédií v Londýně a byl při něm nacvičován zásah po útoku v metru Hradčanská.
Má-li systém reagující na realizovaný akt teroru splnit svoji roli, musí tak učinit jako celek, který je sladěn rozumnými a pravidelnými nácviky.
Novou zkušeností je, že při výbuchu například v metru je kromě mrtvých mnoho lidí zraněno a k jejich ošetření nejsou dostatečné kapacity. Bylo by naprosto žádoucí, aby vláda našla odvahu provést kvalitativní změny v celém záchranném systému, i když budou finančně náročné. S "kosmetikou" stávajícího nemůžeme hrozbě teroru vážně čelit.
